NULL
Mezi básníky mě žádnej Vítězslav nezval, říká básník z povolání Jiří Suchý
Humor, hudba a poezie, to jsou tři základní pilíře, o něž se již 57. sezónu opírá divadlo Semafor, jdoucího zároveň krokem doby, jeho principál Jiří Suchý. Tento muž mnoha profesí s elegancí, s níž nosívá svůj proslulý slamák, ve svých pětaosmdesáti letech téměř denně vystupuje. Obklopuje se mladými lidmi, roztleskává festivalová publika a kvalitami své poetiky nepřetržitě povznáší naši kulturu.
Jiří Suchý, 2016.
Jiří Suchý se narodil 1. října 1931 v Plzni do rodiny klatovského truhláře. Díky jeho talentu, přítomného od raného dětství, kdy hrál na housle a harmoniku, se rodina Suchých rozhodla přestěhovat do většího města, Prahy. Malý Jiří se brzy začal seznamovat se svými budoucími profesemi. První básničku napsal v šesti letech (dodnes si ji pamatuje); ilustroval školní časopis a zpíval v kostele. První „okamžiky slávy“ se dostavily už v roce 1944, kdy se objevil ve snímku Sobota, jakožto „dítě vystupující z tramvaje“. Málokterý divák by si tehdy pomyslel, že na filmovém plátně může mezi komparzisty vidět budoucího komika.
Ano, původem všeho byla touha stát se komikem!
Divadelní prkna a filmový pás přitahovaly Jiřího Suchého od dětství. Byl ovlivňován americkou groteskou (Charlie Chaplinem, Laurelem a Hardym). Touha stát se komikem byla ovšem v našem všestranném umělci ještě prohloubena potom, co po válce viděl Voskovce a Wericha v představení Pěst na oko. Žasl nad tím, že jejich povoláním je vlastně rozesmívat lidi.
První známost s publikem však navázal po vojně (1955) coby kontrabasista, který se na svůj nástroj naučil hrát během pár dní, a to, aby mohl přijmout nabídku působit v hudební skupině Propagační tvorby, kde začal pracovat jako grafik. V padesátých letech s touto skupinou, již sám pojmenoval Accord club, vystupoval v Redutě, jazzovém kabaretu. Tam se setkával s osobnostmi tehdejší pražské kultury a tam se seznámil i s Jiřím Šlitrem. Před Semaforem spoluzaložil Divadlo Na zábradlí (1958), pro které napsal první hru, později již semaforskou dílnou zfilmovaný muzikál, Kdyby tisíc klarinetů. Jeden z našich největších komiků byl však zpočátku ve své herecké činnosti neúspěšný. Sám s humorem vzpomíná, jak byl režisér nespokojen i s jeho příchodem na jeviště, a tak se v průběhu představení muselo zhasnout a po nástupu J. Suchého před publikum se rozsvítilo.
Semafor vznikl na popud Jiřího Šlitra – není divu, že musel být J. Suchý k založení dalšího divadla přemlouván – a do povědomí lidí se dostal již po první premiéře, hudební komedii Člověk z půdy, uvedené 30. října 1959. Ovšem zrod komické dvojice Suchý – Šlitr přišel až v roce 1962, a to velmi překvapivě, když si notoricky plachý skladatel Šlitr řekl o roli v připravovaném představení Jonáš a tingl-tangl. Od této mimořádně úspěšné premiéry Jiří Suchý vystupuje ve dvou, po vzoru V+W, jak si vždycky přál. Jak známo, úspěšnost komické dvojice tkví v odlišnosti dvou komiků. J. Šlitr založil svou komiku na klavíristovi s buřinkou, který svůj strnulý postoj a utkvělý pohled promyšleně vyvažuje glosami, umocněnými charakteristickým hlasem. Zato komičnost J. Suchého spočívala v rozesmáté tváři, obličejovém výrazivu (nechci užívat slova grimasa), svérázné gestikulaci a pohybu – energičtějším podáním humoru. Tím působil na scéně jistěji, třebaže si byl druhý Jiří svou komikou možná jistější, akorát to nedával najevo. Dvojice S+Š hrála na scéně jakýsi ping pong, jenž nebyl kláním, nýbrž souhrou dvou výborných komiků, kteří svými smeči nahrávali tomu druhému na další fór. Bohužel neočekávaným odchodem Jiřího Šlitra o Vánocích 1969 zbyla z této dvojice jen polovina.
Šedesátá léta byla pro J. Suchého zásadní také v osobním životě – založil rodinu s výtvarnicí Bělou, narodil se mu syn Jakub.
Představení Jonáš a tingl-tangl (Tak, jak to mívali S+Š ve zvyku - vystupovali v obklopení slečen, často ležících na Šlitrově pianě.)
Na začátku sedmdesátých let přišla do Semaforu jemná dívka s kytarou, ve které se skrýval ohromný kus klaunství, nato objevený J. Suchým. Byla to Jitka Molavcová. Zprvu nevystupovali ve dvou, ale společně s Jiřím Dvořákem jako trojice komiků Kašpar, Melicharová a Baltazar. Po opuštění souboru J. Dvořákem zbyla J. Suchému – jak sám říká – na krku Melicharová a tím vzniklo nové pojetí semaforské postavy Jonáše. Jonáš, kdysi slavný kabaretiér-světoběžník, na svůj dávno pominutý věhlas už jen duchaplně vzpomíná, a to ve zdánlivě nežádané, leč ve skutečnosti potřebné společnosti hospodyně, prostší mysli a zjevu, Žofie Melicharové.
Z filmu Jonáš a Melicharová (1986)
Jiří Suchý: „Diváci se někdy smějou tak, že málem ulítne střecha.“
Sedmapadesát sezón náš komik nepřetržitě plní hlediště díky poetice založené na osobitém, vlídném a nelascivním humoru, který nesplňuje jen svou základní funkci útočit na lidské bránice, ale působí také na mysl, čímž vyvolává smích s jakousi nadhodnotu. A hlavně je srdeční záležitostí všech, pro něž má Semafor vždy zelenou. Semafor je nazýván divadlem mladých a to platí dodnes; stačí uvést jména jako Michal Malátný, Lucie Černíková, Ivana Korolová nebo Radim Schwab.
Básník z vůle lidu
Jiří Suchý chtěl být původně pouze komikem. V Semaforu se humor od počátku podával i prostřednictvím písňových textů. Jelikož byly pro svou kvalitu považovány za poezii, začali lidé komika nazývat také básníkem. Od té doby J. Suchý publikuje nejen texty, jichž má na kontě zhruba 1400, ale i ryzí básně, nikým nezhudebněné.
Textařinu provozoval již před Semaforem. Pro výše zmiňovaný Accord club psal české texty na rock´n´rollové melodie, odposlouchané z „nepřátelského“ rozhlasu. Původní české písně vznikající ve spolupráci s Jiřím Šlitrem získaly mimořádný věhlas, který byl toho času i velikostně určen: od Šumavy k Tatrám.
Jiří Suchý: „Text, který dbá o logiku, činívá tak na úkor poetična a má – odborně řečeno – těžkej zadek.“
Texty J. Suchého oslovovaly svou nevšedností, vězící v dokonalé hře s češtinou, typickém spojování knižních výrazů s výrazy hovorovými, v neobvyklých tématech, vtipu, rytmu, nebo jak říká básník sám, v absenci „těžkýho zadku“, tedy v síle poetična, což je všechno dokladem nezaměnitelného rukopisu. A oslovují dodnes! Shodou okolností taky mě, takže si nesmím odepřít vám sem pár veršů (a nemyslím tím dva) předložit:
Po babičce klokočí a potmě strach a do očí padl ti prach (Klokočí)
Zčervená, zčervená, když jí hladím ramena – přečetla si někde asi, co to znamená (Zčervená)
Zpíváme na rohu za sedum šesťáků – za kilo tvarohu, za buchtu bez máku (Toulaví zpěváci)
Tiše kulisama bloudí sama šantánová myš – až kritika řekne, co o tom soudí, budeme pravdě blíž (Šantánová myš)
Poslechněte si pár slok z luk a z hor a z niv - jeden meteorolog mi je složil za pět piv (Špatný počasí)
Vítr nevane sám - i já vanu - vanu v koupelně mám smaltovanú (Vítr nevane sám)
Hrst rýže - chrt běží - prst líže - srst ježí - skrz hrany trs roste - prs panny zmrz posté (Surrealistická krajina)
- Suchý je také plodným spisovatelem. Za svou dvacetidílnou Encyklopedii získal Cenu Jaroslava Seiferta, čímž zde uvádím jen jedno z mnoha jeho ocenění.
Pozoruhodné semaforské dívčí trio (Kdyby tisíc klarinetů - autor kostýmů J. S.)
Semafor: 55 let ústrků a slávy
Podtitul hry k půlkulatému výročí divadla v roce 2014 mluví za své.
Semaforská poetika nikdy nebyla pro minulý režim sympatická, i když proti němu ostražitě nevystupovala. Podpis J. Suchého pod prohlášení Dva tisíce slov se v době normalizace otiskl tím, že mu bylo zakázáno všechno kromě divadla (rozhlas, film, televize, publikace). Na to si režim netroufl v obavě před popuzením národu, stojícího denně fronty na lístky do Semaforu, kam se chodil „nadechnout čerstvého vzduchu“. Proto bývá bohužel tvorba z dalších let ve stínu tvorby ze “zlatých šedesátých”, třebaže v této době vznikla vůbec nejúspěšnější semaforská hra – Kytice s upravenými texty K. J. Erbena, zhudebněnými Ferdinandem Havlíkem, klarinetistou, který převzal žezlo hudebního skladatele po J. Šlitrovi.
Silou, získanou vypořádáním se s minulým režimem, zvládne semaforský principál všechno se ctí. Před nedávnem Semafor postihly finanční potíže spojené s granty. Jiří Suchý sestavil Devatero způsobů, jak zachránit Semafor, v rámci čeho za každou pomoc svých příznivců nabízel protihodnotu, a tak bylo divadlo zachráněno, aniž by muselo žadonit o milodary.
Autorské divadlo Jiřího Suchého, renesančního člověka, jenž pro každý kus píše libreto, texty písní, skládá hudbu, vytváří výpravu a navrhuje kostýmy (čímž se vrací k původní profesi grafika), jenž každý kus režíruje a v každé hře vystupuje, nemá dle mého soudu ve světové kultuře obdoby, připočteme-li k tomu ještě 46 let hereckého souznění dvojice klaunů Molavcová - Suchý.
Nedoceněný hudební skladatel
Málokdo ví, že Jiří Suchý od svých začátků skládá hudbu. Pro Semafor ji tvořil i po boku obou semaforských skladatelů a je autorem muziky téměř všech premiér posledních dvaceti let. Aby nebyl se skladatelstvím spojován jen díky Pramínku vlasů, vydal titul s příhodným názvem - George Dry - composer. To, že tento muž mnoha umů jde krokem doby, dokládá nejen jméno zmíněného alba, ale také jeho Facebook nebo blog Stará Fronta Zítra.
Obálka alba Kdykoliv, kdekoliv, mapujícího pěveckou dráhu J. Suchého od 60. let. Vyšlo k jeho 85. narozeninám.
Na závěr bych chtěl říct, že
- bratr J. Suchého, Ondřej, je známý spisovatel a novinář.
- se jménem J. Suchého je spojena řada významných osobností, např. herec Miroslav Horníček, režiséři Miloš Forman a Jiří Menzel, hudební skladatel Michal Pavlíček a nesčetně dalších. Často se setkával s Janem Werichem, vedl korespondenci s Jiřím Voskovcem - tedy byl v úzkém kontaktu se svými idoly!
- Jiří Suchý je pro mě motorem rozveselení, nenáročným na svůj pohon - stačí jedna písnička, kus povídky nebo kresba.
- názvem trojice svých narozeninových koncertů, Znám ještě starší lidi, které proběhly v říjnu, vyjadřuje Jiří Suchý vztah ke svému věku a práci. Ujišťuje tak ty, kteří si pravidelně nesedávají do semaforského hlediště duchaplně rozechvívat své bránice, že bude naše kultura ještě dlouho obohacována. Doufejme v to!
Marco Simič