NULL
Zírám? Nezírám. Zírám? Zírám. Zamávám si rukou před obličejem. Zírám. Do tmy. Jen nevidím rozdíl. Šok. Ostré světlo. Zařezává se mi do očí. Prudce trhnu hlavou. Mihne se stín. Krátce zahlédnu ruku. Vlastně jen pár prstů. To ony rozsvítily. Světlo dosáhlo plné intenzity. Žárovky se nažhavily úplně. Sterilní bílé nemocniční světlo. Zasténám. Už je to tu. Zase. Jako každý den. Příšerné ráno. Po příšerné noci. Rozhlížím se. Hledám cokoliv na nohy. Nechci jít bos. Bohužel. Nic. Zase. Sevřu rty. Ucítím bolest. Mám opar. No to je výborný. Dnešek bude dlouhý. Musím někde nasbírat sílu. Abych to vydržel. Co přece můžu dělat. Je to důležité. Nedat se. Plánuji nejkratší cestu. Až vstanu, musí to trvat co nejkratší dobu. Nějaké hadry. Stačí. Vstanu. Povedlo se. Třísknu dveřmi. A jdu. Jdu – do – školy.
Jan Knížek