NULL
Den první
„Seznamy jsou důležité,“ říká vždycky moje maminka před odjezdem na dovolenou. „Pomůžou ti zjistit, co ti v kufru ještě chybí.“ A řekla to i tentokrát, při balení na čtrnáctidenní jazykový kurz angličtiny na Maltě. Ani tentokrát jsem jí neuvěřila. Prohodila jsem k ní pouze něco v tom smyslu, že já mám svůj vlastní systém balení věcí a třískla jsem dveřmi.
O dvě hodiny později měla maminka zabaleno všechno životu potřebné a já jsem seděla nad kufrem, který obsahoval pouze tři páry ponožek a neměla jsem absolutně šajna, co dalšího bych ještě měla přidat. Udělala jsem si tedy přestávku na myšlení. Bohužel i po několika dalších balicích pauzách jsem stále měla pouze prázdný kufr. Smutně jsem sklopila hlavu a šla jsem si napsat seznam…
Den druhý
Letadlo se celé klepalo a já jsem myslela, že s takovou hromadou plechu bude opravdu těžké přistát, neboť se ihned po styku se zemí rozpadne…
Nicméně, doletěli jsme a dokonce jsme během výměny letadla v Mnichově neztratili ani druhou polovinu výpravy, složenou z mého spolužáka, jeho maminky a ještě jedné podpůrné složky, která nechala děti doma.
Po příletu se ovšem věci začaly notně komplikovat, recepční nemohla najít naše jméno v seznamu rezervací, a tak to vypadalo, že budeme spát kdesi pod mostem nebo v lepším případě na pláži. To jsme ještě nevěděli, že pláž se hotelovému pokoji nemůže ani v nejmenším rovnat. V koupelně rostla plíseň, žárovky nesvítily, klimatizace nefungovala, záclony byly roztrhané, na dveřích ulpělo víno předchozích hostů a patnáct let starý zaflusaný koberec nikdo nikdy neluxoval. Zvláště v prvních dnech jsme se poté po pokoji pohybovali se zvýšenou ostražitostí ve snaze ničeho se zbytečně nedotýkat. A co chvíli bylo slyšet hlasité „Ou jé,“ když někdo stoupl na onen pověstný koberec bez bot.