Jaro pod mraky
Zrození a skon - věčné přírody hon.
Rozjařené tváře
po zdánlivé svobodě ruce natahují.
Naděje v nich kvete stejně jako strom,
jenž mrazu se vyhnul
a teď touží po jediné kapce vody.
Hřejivý úsměv ovšem skryly
z východu hrozící mraky
a pod stromem se ráno objevily
nesnesitelně rudé květy.
Zrození a skon - věčné přírody hon.