Starý císař je mrtev, ať žije císař Karel! V nejtěžších letech odchází František Josef I. ze světa živých a uvolňuje tak trůn pro svého následníka, Karla I., který spolu s manželkou Zitou přebírá otěže dualistické monarchie roku 1916, tedy ve vřavě velké války.
Nezahálí a začíná jednat, ale brzy zjišťuje, že v mnohonárodnostním císařství může leckdy krok vpřed znamenat další dva zpátky. U moci se stále drží podporovatelé války. Hrdost je důležitější než lidské životy. Zásoby se tenčí a nespokojenost se rozšiřuje téměř ve všech společenských vrstvách. Výhoda pár polských jednotek, které se ze strany carského Ruska přidaly na stranu podunajské monarchie, je zneutralizována českými vojáky přebíhajícími na druhou stranu barikády. Zdá se, že každý bojuje za svou věc. Doba není nijak růžová.
Nedlouho po nástupu se císař snaží zahájit jednání o příměří. Situace je však nesnadná. Rakouské pluky jsou často promíchány s těmi německými, což téměř znemožňuje samostatný vojenský postup. Karel chce celé jednání držet v tajnosti, ale hlavním problémem je neústupnost na obou stranách. Jednání troskotají a jsou vyzrazena, válka nekončí a země je vyčerpaná. Po prohlášení Karla, že s Dohodou nejednal, je císař nucen podepsat smlouvu, která dělá z habsburské monarchie prakticky jen vazala Německé říše. Veškerou moc nad armádami drží vládce militantního Německa, Vilém.
S existencí Rakouska-Uherska v předválečné podobě postupně přestávají počítat jedna mocnost za druhou. S jejím definitivním zánikem nejprve nepočítá nikdo. Na jaře roku 1918 se však v Římě schází exiloví zástupci národů porobených habsburským trůnem. Objevují se požadavky na vznik států samostatných jak v politickém, tak v hospodářském ohledu.
Lid hladoví a stávkuje, vojáci umírají v příšerných podmínkách, západní mocnosti definitivně lámou hůl nad starou monarchií, Masaryk silně lobuje za samostatnost Čechů, Slováků a jihoslovanů. Uprostřed toho všeho sedí císař Karel, prakticky bezmocný. Posledním pokusem o zachování jakési celistvosti habsburského státu je panovníkův manifest vyzývající k vytvoření národních rad, nesoucí v sobě příslib federalizace předlitavska. Národní rady opravdu začínají vznikat, ale nabídka je nedostatečná. Navíc císař nemá velký vliv na zalitavskou část monarchie. 26. 10. 1918 Karel vypovídá spojenectví s Německem a přijímá podmínky amerického prezidenta pro jednání o příměří.
V Německu je revoluční cestou svržen Vilém, který utíká do emigrace. Rakouský panovník se však svého trůnu odmítá vzdát. Nakonec podepisuje kompromisní dohodu, nejde však o abdikaci. Z Rakouska se stává republika a císař odchází do exilu. Karel odchází s manželkou Zitou a dětmi do zahraničí. Po dlouhých staletích, kdy Habsburkové seděli na rakouském trůnu, musí svou zemi opustit bez naděje na návrat lesku svého rodu. Císař je svržen válkou, kterou sám nezačal a již se snažil od své korunovace uklidnit. Zbývající čtyři roky života tráví poslední císař podunajské monarchie na Madeiře. Tam také umírá a spolu s ním z našeho světa odchází poslední korunovaný vládce českých zemí.