NULL
Podle Wikipedie je tanec pohybová společenská aktivita, provozovaná převážně za doprovodu hudby. Většina lidí by ale tanec popsala jako způsob vyjádřit sebe sama, jak ze sebe dostat emoce a zároveň si dobít baterky. Všichni jsme minimálně chodili do tanečních nebo se zúčastnili nějaké maturákové afterparty, ale jak takový tanec vlastně vznikl?
Vezmeme to hezky popořadě...
Pravěk
První taneční kroky bychom našli už v pravěku. Tehdejší tanec neměl s dnešním tancem mnoho společného. Napodoboval pohyby zvířat a sloužil jako modlitba nebo k oslavě. Již tenkrát byl však tento způsob pohybu a vyjadřování nedílnou součástí života lidí. Tance byly spíše bojové a neměly v sobě téměř žádnou ladnost. To se však měnilo postupem času.Starověk
I když byl tanec stále spíše jen prostředkem k uctění bohů, začal se využívat jako každodenní nástroj zábavy. Lidé do svých pohybů vkládali emoce a ladnost a díky opakování některých kroků získávaly jednotlivé tance koordinaci a řád. Ve starověkém Egyptě ženy vyprávěly tancem příběhy ze života bohů nebo vyprovázely zesnulého na jeho cestě do záhrobí.
I v Řecku se tanec využíval jak k rituálním účelům, tak čistě pro rozptýlení a pobavení veřejnosti. Z antické kultury se dochovalo velké množství soch a sousoší v tanečních pózách, stejně jako se dochovaly písemné důkazy o významu tance v řecké společnosti. V 8. století př. n. l. byly například Olympijské hry zahajovány taneční choreografií a vedle prestižních řeckých škol rétoriky byly zakládány stejně tak uznávané školy tance.
Středověk
Ve středověku byl tanec udržován pouze při oslavách (svatbách a svátcích) a mezi potulnými umělci a kejklíři. Celkově ale docházelo k výraznému úpadku, neboť byl tanec církví považován za ďáblův prostředek, který zbavoval člověka chápání a rozumu. Někteří
lidé používali tanec jako (samozřejmě neúčinnou) obranu před obávanou černou smrtí. Úsvit tance přišel na konci 13. století, kdy se tanec často objevoval v divadelních hrách. Tance se začaly rozdělovat na tance pro nižší lid a pro vyšší společnost. Prosté tance pro obyčejné lidi se projevovaly svou nespoutaností a vitalitou, zatímco tance pro urozené byly typické svou střídmostí a precizností.
Renesance
Po nábožensky upjatém středověku nastal návrat k antice a s ním bouřlivý rozvoj tance a veškerého umění. V tomto období se vyučovalo okolo 50 druhů tance, přičemž většina z nich byla náročná a vyžadovala perfektní držení těla. V Itálii vznikají první zvedačky, kdy tanečník uchopí dámu za pas, vyzdvihne ji do vzduchu a otočí se s ní. Největší renesanční taneční hit však nevznikl v Itálii (kolébce renesance), ale ve Francii. Zde hudební skladatel Jean Baptiste Lully vymyslel první choreografii tance menuet ke stejnojmenné skladbě. S růstem popularity komplikovaného a technicky náročného menuetu rostla i potřeba profesionálního vzdělávání v oboru tance. Proto se povolání „soukromý učitel tance“ stalo velice prestižním, dobře placeným a vyhledávaným.
19. století
Od menuetů a jiných tanců, které se tančily v uctivé vzdálenosti od tanečního partnera, došlo k přechodu na tance kolové, které se dodnes tančí v těsném tanečním držení. Když byl poprvé představen valčík, byl považován za opovážlivost a skandál právě kvůli množství dotyků mezi mužem a ženou. Po chvíli se však stal hitem stejně jako naše česká polka. Té se původně říkalo maděra a rozšířila se do celé Evropy. Díky své jednoduchosti nabyly tyto dva „nestoudné“ tance nevídané popularity a inspirovaly mnoho skladatelů (například Johanna Strausse).Od 20. století až dodneška
Ve dvacátém století byly hlavními impulsy rozvoje evropských tanců vlivy z jiných kultur, hlavně z Ameriky, odkud přišel foxtrot a tango. Tanec se stával stále oblíbenějším a tanečních škol přibývalo. A čím více škol, tím více interpretací. Neexistovaly žádné standardy, a proto po několika letech vznikl nekontrolovatelný taneční chaos. Do této
kulturní pohybové směsice vnesli řád až angličtí učitelé, kteří vytvořili international style. Stanovili jasná pravidla pro nejznámější tance a tím zpřístupnili tanec široké veřejnosti.
V období mezi světovými válkami si cestu do Evropy našla samba a rumba a později během druhé světové války i jazz a swing. I když byly veškeré společenské aktivity během války pozastaveny, a jakékoli hudební nebo taneční sešlosti byly zakázanou zábavou, stal se právě swing jistým symbolem odporu proti nacismu.
V druhé polovině 20. století přichází do módy cha-cha, paso doble a rokenrol, který se později přeměňuje na dnešní jive. Od 60. let až do dnešních dnů vznikají neustále nové taneční styly, jako hip-hop, breakdance, scénický tanec, disco dance, locking, hype, popping, street dance... tanečních stylů je zkrátka nesčetně mnoho a tanec je každodenní součástí našich životů. A i když jsou naše možnosti omezené a mají své hranice, tanec (stejně jako jiné formy umění) nám je pomáhá překonávat.
Markéta Scheinostová
(Zdroje obrázků: thirdmonk.net, tentik.com, danceeurope.net, animatadance.cz, swingindenver.com, racheladamsartist.co.uk)