Pamatuji si, jak jsem ještě minulý rok hledala všelijaké články o cestování, o tom, jak vykročit z komfortní zóny, jak se nebát odcestovat sama, a byla jsem 
vděčná za každý článek, ve kterém byly zážitky a zkušenosti z cest. Proto jsem se rozhodla, že sepíšu i já článek, a to konkrétně o Anglii, kde jsem strávila dva měsíce a letěla jsem tam naprosto sama. Možná to někoho nadchne a rozhodne se odletět taky. Byla bych moc ráda, protože Anglie byla pro mě zatím nejlepší zkušeností. Poznala jsem skvělé lidi, vydělala si peníze a ohromně se osamostatnila. V tomhle věku (na střední a vysoké) je nejlepší čas na cestování, zatím nemáte závazky, nemusíte nějak nic moc řešit a hlavně máte dva měsíce volna! Anglie mi toho dala tak moc, že jsem se rozhodla koupit si letenku do Indonésie a příští rok po maturitě letím na Bali. A o tom přesně život je – komfortní zóna je krásné místo, ale bohužel tam nic neroste. A teď k mému příběhu...
Byl leden, já se neustále nemohla najít, a tak se mi v hlavě objevila myšlenka, že bych mohla odcestovat – nevěděla jsem ale kam a na jak dlouho. Oslovila jsem pár agentur a nakonec jsem našla takovou, kterou vlastní Radim a Jakub, teď už moji dobří kamarádi. Nastal den D, já měla odletět, a to naprosto sama. Sbalila jsem to nejdůležitější – kuráž, chuť zažít dobrodružství, trochu toho sebevědomí, a strach jsem nechala raději doma. Samozřejmě jsem ze začátku měla pochyby, ale říká se, že když se bojíte, tak vám na té věci záleží. Odcestovat sama nebo s parťákem je velký výstup z komfortní zóny, ale když ho uděláte, zažijete úžasné věci a svobodu.
Hned po příletu mě čekalo uvítání od kluků na letišti. Sice jsem dostala e-mailem plánek, kde se shledáme, ale já stejně vyšla z letiště ven, a dokonce na opačnou stranu. Naštěstí jsme se sešli a jeli se společně ubytovat. Bydlela jsem hned vedle parku, v klidnější ulici v sharehouse (sdílené bydlení s Čechy, bylo nás dohromady sedm – tři páry a já). Měla jsem vlastní pokoj s velkou postelí (to je vždy to nejdůležitější!) a měli jsme společné dvě koupelny, společenskou místnost alá obývák a kuchyni. Všichni jsme se snažili nějak vzájemně respektovat a šlo to- vše je to jen o zavedení nějakých pravidel.
Další den jsem měla pohovor na místo pokojské v hotelu v centru. Dopadlo to skvěle, další den jsem hned pracovala. Dokonce jsem se na hotelu seznámila se super lidmi, se kterými si píšu doteď. Práce mi vyhovovala kvůli pracovní době a poměrně dobrému platu.
A teď k tomu Liverpoolu. Co jsem tu prožila a co mi to vlastně dalo? Liverpool má svá zákoutí a kouzelná místa, která musíte objevit. Je tam všechno - od zapadlých barů až po několikapatrovou knihovnu s krásným výhledem. Lidé jsou moc milí a přívětiví. Neustále se vás ptají, jestli jste okay, je to od nich moc hezké. Když v Liverpoolu někomu řeknete : ,,Are you okay?”, určitě tím nic nezkazíte. Musím říct, že je velice jednoduché si Liverpool zamilovat. Já osobně bych tam chtěla na nějakou dobu žít, protože jsem tam prožila super léto. Nebojte se, že byste tam nepotkali žádné Čechy. Těch je tam hromada a jsou to takoví dobrodruzi. Spousta z nich tam žije, a mají třeba i vlastní rodiny, a nebo tam jezdí jen na léto. Nevím, jestli jsem byla jeden z těch šťastlivců, ale mně se v Anglii dařilo snad všechno. Našla jsem si hrozně rychle kamarády, práci jsem měla hned druhý den od příletu, neustále jsme něco podnikali a bylo to zkrátka „awesome“. Ráda vzpomínám na to, jak jsme grilovali společně v parku a jen tak seděli na dekách a povídali si, nic jsme neřešili a byli šťastní. Nechyběly ani západy slunce u moře – rozhodně doporučuji zajít si k pláži, vzít třeba nějaké dobré jídlo či pití a jen tak sedět a žít. Skvělé jsou také anglické snídaně, bary a hospůdky, festivaly nebo spousta dobrého (vegetariánského!:D) jídla. Taky jsem si oblíbila místní knihovnu s výhledem a různá muzea, která mají většinou vstup zdarma.
Liverpool mi toho dal spoustu. Především skvělé lidi, se kterými jsem v kontaktu i nyní, zkušenosti, zlepšení angličtiny, zážitky, samostatnost a umění žít přítomností. Cestování je totiž jediná věc, která vás udělá bohatším. A to opravdu platí, alespoň u mě ano. Podle mě si v Liverpoolu každý najde „to svoje“. Děkuji moc klukům za skvělý přátelský přístup a za to, že tu vždy pro mě a ostatní byli, když bylo zapotřebí. Také děkuji za každou vteřinu strávenou v Liverpoolu. Mějte se krásně, užívejte si život a cestujte, protože jediná cesta, které budete litovat, je ta, kterou nepodniknete.