Kdo z vás někdy jako malý nezatoužil aspoň na chvíli odtud odejít a dostat se do země našich nejdivočejších snů, do Narnie? Jako děti jsme běhali po loukách, lesích, brodili řeky a plahočili se do okolních kopců ve snaze najít místo, o kterém se nám v noci zdávalo, o němž jsme filosofovali ležíc pod zelenajícími se větvemi stromů a kam jsme se snažili tak urputně najít cestu. Tehdy jsme doma při odchodu vždycky říkali, že ,,jdeme na výpravu“. Tato slova se nám tak vryla do paměti, že je používáme doteď a všichni v okolí už vědí, že můžou od nás očekávat opět nějaký malér. Člověk si tehdy hned po probuzení do letního slunečného rána naházel do batohu jen to nejpotřebnější (nůž, sirky, jídlo, baterku a někdy dokonce i lano) a vyrazil na průzkumy. Asi byste teď čekali, že to moje vypravování skončí nešťastně, a to tak, že jsme naše vysněné místo nenašli, ale mýlíte se.

    Bylo nám asi patnáct let. Výše zmíněné pátrání jsme už nějakou dobu nechali spát někde hluboko ve vzpomínkách (výpravy byly naší největší zábavou po celý nižší gympl) a vůbec jen představa, že bychom teď mohli Narnii nalézt, by nás v životě ani nenapadla. Ale jak to tak bývá, to, co jste si vždycky přáli, se vám vyplní ve chvíli, kdy to nejmíň čekáte. Jako malí jsme věřili tomu, že když si něco opravdu přejeme, tak se nám to jednou přece splnit musí. Jen tak z nostalgie nás jednou, zrovna když jsem měla chřipku a kamarádi k nám tajně vlezli oknem (,,Hlavně nikomu v tom mrazu nechoď otevírat dveře!“), napadlo zadat do vyhledávače ,,Narnia“ a hle – internet hned našel místo ležící v Itálii, jenž nese jméno Narni, latinsky Narnia. Tenkrát by nás ani nenapadlo tam něco podobného hledat, jelikož jsme sami na počítači moc času netrávili. Všechny to udivilo a začali jsme proto znovu pátrat. Věřte nebo ne (nám se věřit někdy nevyplácí, jsme totiž mystifikátory od přírody), ale byla to opravdu Narnie. Jednalo se o italské město, podle něhož autor Letopisů Narnie, C. S. Lewis nazval svou magickou říši. Dlouho se tvrdilo, že spisovatel místo pojmenoval podle starověkého římského města, ale ve skutečnosti na ten název narazil v atlase a jednoduše se mu zalíbilo jeho znění. Přesto, že se království nenachází v jiném světě, ale v našem, jsme tehdy byli tak zaskočeni a nadšeni, že tu tehdejší euforii sotva dokážu popsat. Objevili jsme přece Narnii! Po několikaletém hledání! Také mi teď už dochází, že na celém tom dobrodružství nebylo nejkrásnější to, že se nám povedlo něco tak neskutečného, ale že jsme společně strávili dětství touláním se po okolních lesích a vyznáme se tu tak jako málokdo.

     Narni je i v našem světě obklopena nádhernou krajinou, jež svou tajemností láká k okamžitému prozkoumání. Bohužel, turisté jsou mrchy a narazíte na ně dnes na každém rohu.  To však takové blázny, jako jsme my, jen tak neodradí.  Samozřejmě, že už je město na dlouhém seznamu míst, kam se hodláme v příštích letech vypravit. Uzavřel by se tak jeden dlouhý příběh našeho zdánlivě bezcílného pátrání po zemi, ve které ožívají i vaše nejbláznivější sny, a o níž naše parta tehdy popsala desítky stránek ve svých, teď už nejspíš někde zatoulaných, denících.