NULL
Můj německý výměnný partner se jmenoval Tobias a nepromluvila jsem s ním ani slovo německy. Vlastně jsem byla ráda, když jsem s ním promluvila aspoň nějaké to slovo. Přestože jsem s ním trávila spoustu času, moc jsme toho nenakonverzovali. Ale snažil se, to zase ano. Nevím, jaký systém se uplatňuje na přiřazování partnerů, ale u nás dvou se povedlo, že se sešly dva úplné protiklady. Každopádně si nechci stěžovat. Třeba při cestě vlakem, kdy jsme popíjeli pivo s tequillou, se docela rozpovídal. Jindy, když jsme si přisedli ke kamarádce, která četla knihu Umění milovat, mi začal vykládat, jak to četl v latině a že to stojí za to. (Dokonce mi pak kamarádka říkala, že jí psal, jestli knížku už dočetla.) Jediný večer, kdy se naskytla možnost, aby byl s celou mojí rodinou, jsme ho vytáhli na večeři do restaurace. Tak jsem si říkala, že třeba ochutná něco typicky českého, vyzkouší, jak vaří u nás… Dal si řízek a hranolky.
Taky mne docela zarážela jeho každoranní dvacetiminutová sprcha (i když jsem byla už zvyklá od nich) a to, že chtěl každé ráno čaj a nikdy, opravdu nikdy se ho ani nedotkl. Na druhou stranu, myslím si, že pivo mu v Čechách skutečně chutnalo.Jsem ráda, že jsem se celé téhle akce zúčastnila. Týden v Německu byl sice mnohem lepší, ale to bylo tím, že jsme byli opečováváni, poznávali jsme nová místa a se všemi jsme se viděli poprvé. V Česku jsme tušili, do čeho jdeme, věděli jsme, na koho se těšíme a koho si mohli v Německu nechat. I přesto jsme se snažili, tedy já určitě, být těmi nejlepšími hostiteli a zajistit našim veleváženým německým hostům každou maličkost. Já to měla jednoduché, můj partner byl velice nenáročný. Snad jen kdyby kapánek při ranní cestě na autobus zrychlil a nemuseli jsme potom dobíhat na zastávku. Avšak když poslouchám německé historky ostatních kamarádů, líbala bych Tobiasovi nohy. Svoje dva česko-německé týdny hodnotím kladně. Ač jsem hodně nadávala, bylo to fajn.
Můj Němec byl fajn.
Patricie Jelínková