Po skončení velké války se české pluky v Rusku vydávají na dlouhou a nebezpečnou cestu zpět do svého domova. Návrat vojáků bude trvat déle, než by si přáli. O to větší radost se snad rozhoří v srdcích těchto mužů, když je po příjezdu do vlasti císař minulostí a na Hradě sedí prezident. Mezi navrátivšími je i Emanuel Moravec. Člověk, jehož jméno jen v málokterém z nás vyvolá jedinou pozitivní myšlenku. Nejde však o Moravce, který kolaboruje s nacisty. Do Československa se vrátil zcela jiný člověk. Demokrat s důvěrou v novou republiku a se silným respektem k těm, již se o její vznik přičinili.
Roku 1920 se odebírá do východního cípu nového státu. Přesněji je čerstvě vzniklou československou armádou přesunut do Užhorodu. Po třech letech se vrací zpět do Prahy, kde na začátku třicátých let působí jako profesor válečných dějin a strategie. V této době také otevřeně podporuje politiku tzv. skupiny Hrad, kde se okolo stávajícího prezidenta Masaryka sdružují demokrati Československé republiky. Jejich působení se však pomalu blíží ke konci. Po smrti prvního prezidenta stojí jakožto člen armády u jeho rakve.
Když je v Mnichově rozhodnuto o odtržení pohraničních oblastí Československa, patří Moravec k nejvýraznějším odpůrcům podřízení se tomuto mnichovskému diktátu. I přes jeho nesouhlas a nelibost mnohých dalších se republika této zvůli nacistického režimu nebrání. Moravec je zklamán.
Možná je právě toto okamžik, který v demokratickém příslušníkovi československé armády cosi zlomil. Nedlouho po obsazení zbytku území a vzniku Protektorátu Čechy a Morava se z Moravce stává tvář kolaborace s nacismem. Sám sobě své konání obhajuje tím, že není jiné alternativy pro budoucí vývoj našich zemí. Nadvláda nacistického Německa však netrvá věčně. Po vypuknutí povstání v Praze je jisté, že zrádcova budoucnost nebude nijak růžová. Proto je to nakonec on sám, kdo se zbaví života a odchází ze světa živých.
V dnešní době na Moravce vzpomínáme jako na kolaboranta a posluhovače brutálního nacistického režimu. Ruku v ruce s tímto zrádcem jde ovšem i další osobnost. Moravec, který se po návratu z války snažil budovat silnou a zdravou vlast a který se nedovedl smířit s nečinností státu po bezpráví spáchaném v Mnichově. Moravec, na kterého bychom ani přes stín jeho druhého já neměli zapomínat.