NULL
Letní kino. Konec školního roku. Benefiční koncerty na podporu bezbariérového Gymnázia Strakonice. Ádh mór, When it rains, Čutací meruna, Rivers, Bags.
Právě čtete první z trojice článků, ve kterých se bude náš magazín zaobírat touto bohulibou akcí. Můžete se těšit ještě na rozhovor s duchovní maminkou projektu – Zuzanou Kostkovou – a na interview s moderátory – Vítkem Malotou a Martinem Kunclem. Tito dva akci zahájili s půlhodinovým zpožděním a vsadili na to, že publikum gymplácké akce tvoří především intelektuálové. Vítek v obleku a s motýlkem, Martin s nástěnnými hodinami na krku... O každé kapele řekli něco kompromitujícího a po koncertě udělali rozhovor s vybraným členem.
„Víťa je fakt boží a Martin je taky dobrej. / Víťa je klasik. / Martin je fakt superman. / Přijdou mi jako takoví slušňáčci. / Když jsem je viděla, měla jsem sto chutí dojít za ředitelem a omlátit mu tu pásku o hlavu! / Martin je korba. / Miluju jejich sarkastický humor!“
První kapelou večera (nebo spíše ještě odpoledne) byl Ádh mór. Irský a skotský folklór, ozvěny shetlandského příboje, banjo cinká jako sklenky whisky. Návštěvníků zatím nebylo mnoho, přesto si keltská hudba svoje diváky našla.
Martin „Steve“ Jelínek se přetransformoval z folkového na alternative-rockového kytaristu a po koncertě Ádh mór pokračoval v hraní se svou skupinou When it rains. Pro fanoušky – kultovní záležitost, pro zbytek – začínající kapela, která to neumí moc rozjet. Že by náznak kontroverze? Během jejich vystoupení už lidí přibývalo, stálo se pod pódiem, odvážlivci pařili.
„Ádh mór? Myslíš takový ty ňuňánky? Boží jsou! / When it rains jsou na mě takoví monotónní, dvě písničky by stačily. / Pršíci jsou charakterní hudba! / Dovedu si představit, že si koupím CD, až ho budou mít. / Čekala jsem víc lidí, ale pěkné. Zatím neodejdu.“
Další na řadě byla Čutací meruna. Tři klucí, indie-alternative, nemají nic společného s fotbalem. Martin Jelínek dostal přízvisko „Steve“ podle jednoho člena „Čutačky“. To jen abyste viděli tu provázanost strakonické hudební scény. Ač bylo pod pódiem téměř prázdno, měli velmi pozitivní ohlasy. Mezitím se v zadní části kina odehrávaly doprovodné aktivity. Žádanou doprovodnou aktivitou byl stánek s pivem (a taky s limonádou), kde se činili naši pánové školníci v třičkách „Pat a Mat“. Václav Kůla tady vozil lidi na invalidním vozíku a Honza Škoda vyráběl airbrush (takové to tetování pro měkčí drsňáky, co se během pár dní smyje). U druhého „svatostánku“ se prodávali langoše, hranolky a zase pivo. V těchto prostorách se mi povedlo udělat nejvíce rozhovorů, například se skupinou When it rains po tom, co dohrála Čutací meruna.
Jak se vám líbila Čutací meruna?
Steve: Tak určitě, jejich výkon bych hodnotil... oni hráli dopředu hodně. Tam je to štěstíčko a oni k tomu mají ještě to srdíčko.
Denny: Čutací meruna čutá merunu. A tak to taky vypadá.
Přihlížející: Čutací meruna byla jako vždy výborná.
Denny: Nebyla, čutá merunu.
Steve: Jenom nás mrzelo, že neměli žádnej kotel. Oni by si ho zasloužili.
Denny: No tak my jsme taky žádnej kotel neměli.
Já tam byl. Denny: No jasně, na poslední písničku skalní fanoušci zareagovali krásně a udělali nám svý básně... Ale jinak je to tu suchý. Moc nezletilejch. Myslim, že až se setmí, bude to lepší.
Čutací meruna dobrý... ale jak se vám líbili When it rains? Steve: Tak jejich výkon byl dneska poněkud slabší. Čekal bych od nich mnohem víc. Tak slavná kapela přijede a... no co si to dovolujou, to bylo úplně... že jo, Jiřine! Jiřin: Nahraj na ten diktafon, jak ho za to zmlátim.
Takže tobě se When it rains líbili? Jiřin: Ne. Steve: Můžu teď oficiálně? Chtěl bych se omluvit divákům za ten nepovedenej konec. Nám bylo řečeno, že máme posledních pět minut. Zahráli jsme poslední písničku a řekli nám, že máme ještě čas. Ale my byli trochu zmatený, tak jsme šli pryč. Takže se omlouváme, ale samozřejmě všem divákům moc děkujeme.
Poslední slova už zanikala v riversácké hardcore garage music. Hudba, pro kterou nemá každý porozumění, fanoušci jsou ale věrní. Hardcoristé nesměle stáli pod pódiem a kýváním hlavou podporovali svoji krevní i hudební skupinu. Ostatní byli většinou tolerantní. Oceňovaly se kytarové riffy nebo zpěvákův vyvinutý „growling“ (metoda zpěvu, které nevzdělanci říkají „zvracení“).
Jak se vám líbili When it rains?
Jirka I: Byli nepopsatelní.
Jirka II: Famózní, to srdíčko, co tam bylo, dechberoucí muzika, to se nedá popsat.
Jirka I: Ano, nepopsatelný.
A co Čutačka, jak se vám líbila? Jirka I: Nepopsatelný. Jirka II: Já měl slzy v očích, když hráli.
Jak se vám líbila Hard days night v jejich podání? Jirka II: Ha... co? Jirka I: Myslim, že kdyby tu Beatles byli, že by neodešli.
A tak nějak celkově? Líbí, líbí? Jirka I: Je teplo, hezky, dobrý počasí, sluníčko vylezlo... nepopsatelný. Jirka II: Dechberoucí společnost, úžasní lidi tu jsou. Jirka I: Úplně mám slzy v očích, když je vidim.
A co Rivers, co k nim? Jirka I: Myslím, že jejich zpěvák by se hezky vyjímal v Ádh móru. K Silvě by se hodil.
„Mě tahle muzika nijak nepohoršuje. / Kdybych je měl popsat jedním slovem, tak: „Blééé!!!“ / Hudbě nerozumím, ale líbila se mi Čutací meruna. / Je tu málo lidí a vůbec je neznám, protože jsem z gymplu už asi čtyři roky. Jsou nepřátelští, kromě pana Jandy. / Je to tu takové rodinné, možná až moc. / Myslím si, že Bags rozhodně nezklamou. / Já myslim, že Bags zklamou. Od tý doby, co nejsou 12° Bagpipers, tak to není žádná kapela.“
Ano, něco viselo ve vzduchu. Byl to plakát Bags, už od začátku pověšený na pódiu. Celý den se ostatně hrálo na jejich bicí. Setmělo se, moderátoři se rozloučili s publikem a konečně zazněl trubky tón. Hudba, která nejvíc formovala svět, snad kromě Mandrage. Jak předpovídal Denny Dufek, pod rouškou tmy se lidé nahrnuli k pódiu. Rozpoutali se pravé orgie – „Pat a Mat“ tancovali na jevišti a Milan dokonce zapěl. Happening tedy nakonec přece jenom skončil legendárně. Čest a sláva těm, co nejeli do Katovic na Havaj party nebo nešli na Podskalí nebo, nedej Bože, nezůstali doma. Na bezbariérové Gymnázium Strakonice se vybralo kolem 30 000 Kč.
Jan Mrázek
Foto: Václav Kůla, David Mašata