Termín greenwashing skutečně vznikl z události spojené s mytím, konkrétně praním ručníků v hotelích. V osmdesátých letech si Jay Westervelt všiml nesmyslnosti kartiček s doporučením používat opakovaně ručníky v hotelích, což mělo pomoci životnímu prostředí. Jay se dovtípil, že vyjde nastejno, jestli uklízečky v hotelích vyperou o něco více nebo o něco méně ručníků. Tyto kartičky měly hostům pouze navodit představu, že se chovají ekologicky a zodpovědně, což je mělo přesvědčit k další návštěvě hotelu.
Za greenwashing tedy označujeme marketing, kde bylo vynaloženo více prostředků a úsilí k prezentaci produktu v tom nejzelenějším světle než ke komplexní změně dopadu značky na životní prostředí.
Autoři greenwashingových reklam a tvrzení si ale ani nemusí být vědomi, že své zákazníky takhle nehezky klamou. Ovšem neznalost neomlouvá a těch, kteří používají greenwashing za účelem obohacení sebe a své firmy je podstatně více.
Lidé zkrátka slyší na pojmy jako je udržitelnost, bez chemie nebo recyklované, popřípadě i recyklovatelné, protože zkáza naší přírody už není tématem k diskusi, nýbrž dobře známým faktem. Poptávka je tedy veliká, a tím pádem musí být nabídka obrovská. Problémem je však výroba takovýchto produktů, která – pokud je vůbec možná – je velice finančně nákladná, a proto se do ní jen tak někdo nepouští. Pro velké korporace je výhodnější dělat malé změny jednou za čas a v reklamách a na sociálních sítích z nich udělat ekologickou, udržitelnou, zelenou slávu.
Takovou zdánlivě nevinnou a zelenou praktikou může být například recyklační týden v oděvních fast fashion řetězcích, který slibuje zákazníkům slevové poukázky výměnou za jejich staré oblečení. Nová kolekce je ještě k tomu z recyklovaných materiálů, tak v čem je problém? Z tisíci tun vybraného oblečení se zrecykluje pouze několik málo procent a lidé si za vouchery nakoupí další oblečení, které za sebou uhlíkovou stopu zanechává, ať ho čínské náctileté švadlenky ušily z plastových lahví nebo slupek od pomerančů.
Pokud se marketingových specialistů zeptáte na podrobnosti k jejich zeleným recyklačním kampaním, někdy je ani sami neznají. Kolik procent recyklovaných plastů výrobek obsahuje? Kolik emisí vzniká v místě výroby elektroauta, když se tak chvástají tím, že v místě spotřeby jsou nulové? Snad se někdy dočkáme odpovědí i na tyto otázky a firmy budou více transparentní ve svém ekologickém snažení.
Když je všechno najednou „zelené" a „udržitelné", snadno se stane, že spotřebitelé přestanou věřit všem značkám, že zrovna oni dělají něco jinak, že zrovna jejich značka se skutečně snaží výrazně snížit svůj dopad na naši planetu. Zanevřít na všechno ale rozhodně není ten správný krok. V dnešní době, kdy nás denně zahlcují nejrůznější informace, se je musíme naučit ověřovat z různých (relevantních) zdrojů. Najdeme totiž i značky, které se opravdu snaží o udržitelnost, ideálně se nachází v našem okolí a do těch stojí za to investovat. Tím šetříme životní prostředí i naši peněženku.
Citace
Greenwashing | Tříděníodpadu.cz. Odpady | tříděníodadu.cz [online]. Copyright © trideniodpadu.cz [cit. 22.04.2023]. Dostupné z: https://www.trideniodpadu.cz/greenwashing
Je to greenwashing, nebo ne? Pět zelených strategií, kterými firmy matou. [online]. Copyright © 2012 [cit. 22.04.2023]. Dostupné z: https://sj.news/je-to-greenwashing-nebo-ne-tady-je-5-aktivit-na-ochranu-prirodu-na-kterych-si-to-predvedeme
Greenwashing – Wikipedie. [online]. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Greenwashing