NULL
Formule 1. Královská disciplína automobilového sportu. Téměř sedmdesátiletá tradice, která na okruhy a k televizním obrazovkám přitáhla řádově desítky, možná stovky milionů lidí. Rychlá auta, osobití jezdci, adrenalin a hlavně nebezpečí. Co se s ní děje dnes?
[caption id="" align="alignright" width="255"]
Velká cena Monaka 1950 (Zdroj: sport.idnes.cz)[/caption]
Smrtelné nebezpečí k tomuto sportu vždy patřilo. Vždyť v prvních deseti letech seriálu F1 zahynulo na trati dokonce 18 jezdců! A ohlédneme-li se po časové ose o něco dopředu, výrazně lepší to nebylo až do devadesátých let. V roce 1970 dokonce musel být titul mistra světa předán in memoriam, neboť osmadvacetiletý rakouský pilot, tehdy už téměř jistý celkový vítěz seriálu Jochen Rindt, během kvalifikace Velké ceny Itálie nezvládl pravotočivou zatáčku a sanitka na cestě do nemocnice uvízla v zácpě. Statistika úmrtnosti jezdců nabývala skutečně děsivých hodnot.
Dnes už jsou auta dovedena téměř k dokonalosti. I přes stále rychlejší zajížděné časy jsou vozy stavěny bezpečněji, pravidla zpřísněna a když už se někde něco ťukne, nabourá nebo převrátí, pilot obvykle vyvázne bez většího zranění. Od smrtelné nehody brazilské legendy Ayrtona Senny v roce 1994 se 20 let na okruhu naštěstí nikdo nezabil a už to vypadalo, že se ani nezabije. Vtom přišla japonská Grand Prix v říjnu 2014 a nešťastná srážka Julese Bianchiho s jeřábem, jenž vedle trati právě odstavoval jiné nabourané auto. Francouzský mladík bojoval o život dlouho, avšak zraněním bohužel letos v létě podlehl. Díkybohu se už chystají další předpisy, které udělají závody F1 pro jezdce ještě bezpečnějšími.
[caption id="" align="alignleft" width="310"]
I dnes má F1 velké množství příznivců (Zdroj: sanantoniof1club.com)[/caption]
Je tu ale i druhá stránka celého problému. Za časů dětství mého otce sledoval závody snad každý zástupce mužského pohlaví, ať už pětiletý kluk, nebo jeho sedmdesátiletý děda. Ne snad kvůli tomu, že by se tam často umíralo. Seriál Formule 1 byl fenomén, byly to nervy, byl to adrenalin, byla to akce... Co nám z toho dnes zbylo? Obávám se, že pouze výtečný film The Rush, česky Rivalové, který výborně reflektuje tehdejší atmosféru z prostředí asfaltových okruhů a který dnes může být považován v podstatě za „historický dokument“. V onom filmu zazní z úst Nikiho Laudy věta „Před každým závodem vím, že je tu osmiprocentní šance, že z auta už nevystoupím. S tím jsem schopný do toho jít, ale ani o procento navíc.“, kterou údajně pronesl před závodem na Nürburgingu, jenž se málem stal jeho poslední tratí.
[caption id="" align="alignright" width="319"] Niki Lauda tváří v tvář smrti (Zdroj: F1sport.autorevue.cz)[/caption]
Tehdy do toho šli všichni jezdci, byla to pro ně náplň života a jejich platy víc než dobře odpovídaly nebezpečí, které dobrovolně podstupovali. Když dnešní závodník sedne do stroje z dob Nikiho Laudy, z jeho úst vypadne v naprosté většině případů jen „nechápu, jak sem mohli nasednout“.
A já se ptám: Kdo z vás se na to ještě dneska dívá? Co si o tom myslíte vy?
Martin Jelínek