Už rok probíhá ruská invaze na Ukrajinu, kvůli které většina Evropy vidí Rusko, v čele s Putinem, jako hrozbu i pro nás. Jak asi vidí tuto situaci Rus, který žije v České republice? Dmitriy (22), který odešel do Česka studovat DAMU ještě před začátkem války na Ukrajině, mi odpověděl na několik otázek, a to nejen o válce.
Kdy a proč jsi se rozhodl odejít do ČR?
Rozhodl jsem se v roce 2020, když jsem studoval v Rusku na střední odborné škole, byla to divadelní střední odborná škola, vystudoval jsem ji tam v Rusku jako režisér a učitel amatérského divadelního týmu a rozhodl jsem se, že se chci přestěhovat, protože jsem se chtěl podíval, co vůbec ve světě ještě máme. Chtěl jsem vidět něco jiného, než jsem viděl dosud. Prostě jsem chtěl zkusit nějaký jiný život a měl jsem na výběr mezi přestěhováním do Česka nebo do Německa. Myslel jsem, že to bude jen na 1 rok, že se naučím česky a podívám se, jestli se mi tenhle život líbí nebo ne a pokud ne, jel bych zpátky, ale zatím jsem tady a to znamená, že jsem moc spokojený.
Jaký názor na tvůj odchod z Ruska měli tvoji přátelé?
Všichni mě podporovali. Nikdo z nich nemá nějaký jasný názor, že je to super, že jsi se přestěhoval, nebo že je to špatně, pokud to chceš, tak je super že děláš to, co chceš. Spíš neutrálně.
Jaký pohled mají tvoji přátelé a rodina v Rusku na válku na Ukrajině?
Každý z mých přátel má na to jiný názor. S některými jsem o tom nemluvil, a proto nevím, ale například moje nejlepší kamarádka, která zůstala v Rusku, je z Ukrajiny, ale už žije v Rusku 20 let a její rodiče jsou na Ukrajině a ona to neříká jednoznačně. Podle mě je to moc složitá otázka, ta válka. Ty nemůžeš říct jednoznačně, že to je špatně nebo je to dobře. Ta moje kamarádka vidí ten život v Rusku a nevidí ten život na Ukrajině, to, co říkají její rodiče. Ale to je stejný případ, jako moje maminka. Já vidím, že ona nemá nějaký stejný názor, každý týden, každý měsíc se její názor mění. Dneska říká, že děláme všechno správně, protože Putin to tak řekl a to znamená, že je to správně a musíme ho poslouchat, protože on nic špatného říct nemůže. A pak například za měsíc: „Já už jsem si začala myslet, že to není v pohodě, to, co se děje.“ A já vím, že je to kvůli tomu, že v Rusku je obrovská propaganda, že prostě zní různé zprávy. A proto nevím, jaký bych na to měl názor, kdybych zůstal v Rusku, protože tam mám jenom jednu kamarádku z Ukrajiny, ale teď v Česku je většina mých kamarádů z Ukrajiny. Takže lidi mají názor různý a není jednoznačný.
Jak jsi tehdy vnímal propagandu? Je v Rusku složité shánět pravdivé informace, například porovnávat důvěryhodnost zdrojů?
To záleží na tom, co sleduješ, z jakého zdroje čerpáš informace. Já jsem se například nedíval na tu propagandu v televizi. Neměl jsem televizi a nevěděl jsem o čem tam lidi mluví. Díval jsem se jenom na internetu na informace, kterým jsem věřil, třeba od kanálu Dožď, jako déšť, prostě takové informace, o kterých říkají z různých stránek, že to může být takhle, ale může to být i jinak. Ale ta propaganda působí na lidi jako je třeba moje babička, tedy na staré lidi, kteří nepoužívají internet a proto uvěří všemu, co jim říkají v televizi, což je velmi často propaganda.
Podporovali tvoji přátelé v Rusku Putina a jeho vládu? Vyhovoval jim ten život, který měli, když ses dostal pryč z Ruska?
To opravdu nevím, jestli podporovali nebo ne, ale vím, že když Putin řekl, že začíná mobilizace, spousta lidí chtěla odjet a mám spoustu kamarádů, kteří odjeli z Ruska. A já myslím, že pokud se přestěhovali, tak ten režim nepodporují. Vím, že někteří prostě nemají takovou možnost, že nepodporují ten režim, ale musí tam zůstat, protože to přestěhování stojí opravdu obrovské peníze a není to tak jednoduché.
Jak se ovlivnila válka životní úroveň Rusů?
Těžko říct, protože já už rok a půl žiju v Česku a nevím, jak to skutečně je v Rusku, ale poslouchám maminku, babičku a říkají, že ceny se zvýšily, potraviny jsou moc drahé a že také za byt platí spoustu peněz. Ale pro mě to je moc divné, když se mě babička ptá, kolik tady platím za byt, za plyn a jiné poplatky, já říkám, že tady se také zvyšují ceny a babička říká, že u nich taky, ale já se jí ptám, proč mají zvýšené ceny, pokud mají tolik plynu, vždyť u nich v televizi říkají, že lidi v Evropě nemají plyn, že tam je zima, že už tam skoro zemřou, a prostě už žádný život v Evropě neexistuje, a proto babička se mě často ptá, jestli jsem ještě nezemřel v Evropě (smích).
Nevím, jak to mají lidí ve velkých městech, protože moje maminka a babička jsou z vesnice, a tam nejsou obchody, na které byly uvaleny sankce, například McDonald’s. Vím, že McDonald‘s už není, ale objevilo se něco jiného, nějaký Strýček Váňa. Jinak opravdu nevím, jak se změnila životní úroveň.
Čím se liší ruské školství od toho českého?
Když nebudeme posuzovat průběh studia, ale pokud se podívám na výsledek, například na výsledek svých spolužáků, na svůj a mých kamarádů v Rusku, tak ten výsledek je tady v Česku mnohem lepší například v tom, že skoro každý Čech umí dobře anglicky. Já sám umím špatně anglicky a znám velmi málo lidí v Rusku, kteří umí dobře anglicky, protože to tam není tak důležitý požadavek. Stejně jako dějepis, skoro každý v Rusku nezná svoji historii. Já prostě potkávám Čechy, kteří znají ruskou historii lépe než já. To jsou takové nejdůležitější věci, kterých jsem si všiml: jazyk a dějepis. Možná se ještě liší průběh studia. Teď například studuji režii na divadelní fakultě, a je nás tam jenom šest studentů v ročníku. Ale v Rusku máme obrovské ročníky, například ročník herců může studovat 30 studentů na jedné univerzitě, a v jednom městě může být i pět takových univerzit. Když se to sečte, může to být přes 100 lidí v jednom městě a takových měst je v Rusku hodně. Pak tam je každý rok několik tisíc absolventů divadelní fakulty, herců a režisérů, a ti lidé si pak nemohou najít práci. A to je velký problém, že mají vzdělání, ale nemají kde pracovat. Ale já myslím, že v Česku je více možností najít si práci, protože je méně absolventů, třeba nás je šest a Česko ročně potřebuje šest režisérů, ne třeba dvacet. Také je tady studium zdarma, v Rusku se musí platit docela hodně peněz. Sice můžeš studovat i zdarma, ale ty místa bývají moc obsazena. V ročníku může být například jeden student, který studuje zdarma, ale ostatní platí peníze. Hodně to záleží na jednotlivých univerzitách a školách obecně. Také jsou v Rusku časté případy, kdy student uplatí učitele při zkoušce. Vím, že tady v Česku se takovéto věci také občas stávají, ale v Rusku je to mnohem častější.
Když se ještě vrátíme k té historii, myslíš že to, že v Rusku znají špatně svoji historii je dáno tím, že to školství bylo špatné nebo proto, že vám to nechtěli říct?
Myslím, že problém je v tom, že nám neříkají, proč to potřebujeme vědět. Například v Evropě lidí ví, že se musí umět anglicky, protože pak máme možnost přestěhovat někam jinam, studovat v jiném státě Evropy, je tu spousta turistů, pak budeme pracovat a kvůli tomu musíme umět anglicky, to je ta motivace. Stejné je to i s historií, to je to, co bylo před námi i to, co bude po nás. Když jsem byl na základní škole, nechápal jsem, proč se to mám učit, neměl jsem k tomu motivaci. Prostě jsem z toho chtěl dostat nějakou známku, a to byla moje jediná motivace. Vím, že teď v Rusku už začínají kvůli válce přepisovat učebnice, kde se bude učit, že to není válka, co se teď děje, ale speciální vojenská operace. A tak to bylo i se spoustou jiných historických události. Ale hodně záleží na učiteli, jestli chce podat nějaký neutrální postoj k situaci nebo vyjadřuje svůj vlastní názor.
Mají mladí lidé strach před ruským režimem, bojí se chodit na demonstrace nebo je politika spíš nezajímá?
Je to tak půl na půl. Vím, že existuje ta část, která má strach a existuje druhá část, kterou politika nezajímá, jako například moje maminka, kterou politika vůbec nezajímá, říká, že my stejně nic nezměníme, že její hlas nic neznamená. Nevidí důvod, proč něco říkat, když jí stejně nikdo neposlouchá. Ale pak je tu ta druhá půlka, která opravdu strach má, například moje profesorka ze školy, režisérka, chtěla by jít na demonstraci, ale bojí se, protože pokud půjde na tu demonstraci, tak přijde o práci, ale má dítě a má o něj strach. A takových je většina. Já jsem také měl strach, když jako student chtěl jít na demonstraci, protože dva moji spolužáci, kteří se demonstrace zúčastnili, byli vyloučeni ze školy. Ten poslední rok, co jsem byl v Rusku, probíhalo hodně protestů za Navalného, ale já jsem tam nešel kvůli tomu, že jsem čekal na vízum do České republiky a měl jsem velký strach, že kdybych tam šel, mohl bych mít problém s tím, že bych nedostal vízum do Česka.
Jak vnímají mladí lidé v Rusku Západ - Evropu a USA?
Myslím, že většina o tom prostě vůbec nepřemýšlí. Prostě žijí a nic pro ně neexistuje kromě toho, co mají tady v Rusku. Mám pocit, že to nijak nevnímají, protože předtím když jsem byl já v Rusku, tak jsem nepřemýšlel o tom, co se děje tam, kde nejsem.
Jak je v Rusku vnímána LGBTG+ komunita?
To záleží na městě. Například Moskva a Petrohrad jsou velká města, a tam je to už lepší, než to bylo před několika lety, protože lidé už můžou říkat co chtějí a mohou chodit s kým chtějí. Ale v malých městech je to složitější, protože lidé jsou hodně ovlivněni propagandou, kterou pořád slyší v televizi a která říká, že existuje jen jediná rodina, ve které je manžel a manželka, a lidé si myslí, že pokud to je jinak, tak je to špatné a dokonce to považují za nemoc. Já mám známou doktorku a dokonce i ona říká, že je to nemoc. Pride už v Rusku není, ale určitě existují různé kluby, různá místa a komunity, kde se lidé mohou setkat. Pro gaye a lesby, kteří jsou otevřeni a neskrývají svou orientaci, je to v Rusku moc těžké, protože na sebe strhávají velkou pozornost, a proto se většina snaží o tom nemluvit. Může se stát, že gayové nebo trans lidé kvůli své orientaci nedostanou práci.
Jaké je postavení umělců v ruské společnosti?
To záleží na tom, jestli člověk obecně má zájem o kulturu nebo ne. Já jsem studoval divadelní fakultu na střední odborné škole, a proto jsem měl kolem sebe lidi, kteří opravdu mají zájem o kulturu, sledují umělce a ví, kdo je kdo. Ale zároveň pokud se zeptám nějakého kamaráda, který se věnuje chemii nebo dějepisu, tak už neví o kultuře tolik jako ti moji kamarádi, kteří věnují svůj čas hudbě, divadlu. Ale určitě spousta lidí má zájem o umění, divadlo, hudbu, tanec i zpěv. Lidé pořad chodí do divadla, do galerií. Myslím, že je to stejné jako v Česku, každý má své oblíbené umělce, zpěváka nebo herce, chodí na jeho koncerty nebo představení.
Vím, že existují různé případy, když prostřednictvím divadla může být šířena nějaká propaganda. Já jsem byl v roce 2019 nebo 2020 na jednom představení, jehož tématem byl Coming out. Bylo to dokumentární divadlo. V průběhu představení přišli policisté a řekli, že všichni musí odejít a každý musí ukázat občanku, pak každému vyfotili tvář a občanku. Umělci se snaží nedávat najevo, že hrají o jistých v Rusku nepřijatelných věcech, ale občas se dějí takováto udání, když se někdo dozví, že představení obsahuje třeba něco o gayích nebo o politice a pak je takové představení zakázáno. Proto se teď většina opravdu dobrých umělců přestěhovala. Spousta skladatelů, herců, režisérů od začátku války už nežije v Rusku.
Kdybys porovnal postavení žen v Rusku a tady v Česku a jak se pohlíží na feminismus, jak bys to popsal?
Já myslím, že tady v Česku vidím víc rovnoprávnosti mezí mužem a ženou. V Rusku nás učili, že v MHD, když sedí muž a nastoupí žena, tak muž jí musí nabídnout místo. Nemusí tam jít ani o to, že žena je seniorka, může to být i mladá holka. Vždycky jsem to viděl tak, že pokud ženy chtějí nějakou rovnoprávnost, měl by mít možnost si sednou i muž, který je zrovna unavený po práci a už nemá sílu. Myslím, že tady v Česku to není problém. V Rusku nás učili, že žena je slabší než muž, a proto se jí musí nabídnout místo. Takže v Rusku vnímají ženy tak, že jsou slabší než muži. Také vidím, že ženy tady a v Rusku vypadají jinak, je to rozdílná mentalita. Ženy v Rusku strašně chtějí, aby se na ně dívali, proto jsou vždy nalíčené a mají upravené a nalakované nehty, 2 hodiny před odchodem do práce začínají dělat make-up. V Česku ale vidím, že ženy to nepotřebují, chtějí žít ten život pro sebe, a ne pro jiné lidi.
Kdybys měl přiblížit Rusko v pár slovech, jaká by to byla?
To je docela těžké, protože já jsem se v Rusku narodil a žil tam celý život, ale teď se moje názory a pocity mění. Teď mě jako první slova napadají příbuzní, rodina, kamarádi, protože to je pro mě opravdu Rusko, to jsou moje kořeny, na které nemůžu zapomenout. Dále také obrovský stát, moc, umění, strach.