Večer, ulice. Stmívá se, šero občas naruší jen světlo z poblikávající lampy. Na scénu přichází A a B. A se loudá, má bezstarostný výraz, zatímco B spěchá a vypadá uštvaně. B vrazí do A.
A: Nemůžete dávat pozor?
B: Pppppardon, já nerad!
A: No proto. Kam se vlastně tak ženete?
B: Domů.
A: A to to tak spěchá?
B: No vlastně ani ne. Chci ale jít s dobou. Dneska se přece každý někam žene a -
A: A nedává přitom ani pozor na cestu.
(Ticho)
B: Vy nikam nespěcháte?
A: Já mám času dost, respektive když chci, tak ho mám.
B: Aha.
A: To takhle spěcháte často?
B: Denně! (hrdě)
A: A baví vás to?
B: Baví nebaví…co je to za otázku? Já pořádně ani nevím, spěchám už jen tak ze zvyku.
A: To je dost podivný zvyk.
B: Taky byste si zvyk.
(Ticho)
B: Už musím běžet. Nashledanou!
A: Když myslíte, že musíte….Tak nashle!