Hned dva 
dny po začátku Sametové revoluce vzniklo v pražských ulicích Občanské fórum. Ale pozor, nebyla to strana. Strany jsou totiž pro straníky, OF je pro všechny, jak sami prohlašovali. V rámci politického klimatu doby toto motto dávalo smysl, protože slovo „strana“ bylo v hlavách lidí spojeno se 40 lety totality. Právě v momentu, kdy se decentralizované hnutí začalo vymezovat a stávalo se partají v klasickém slova smyslu, začalo umírat.
17. listopadu 1989 byl pátek. Po brutálním zásahu proti studentským demonstrantům se během víkendu začaly organizovat skupiny, které rozmýšlely, jak reagovat. To 19. vyvrcholilo v pražském Činoherním klubu, kde se sešli disidenti, zástupci studentů, občanští aktivisté, vlastně každý, kdo chtěl. Tam bylo sepsáno i Provolání, které požadovalo zodpovědnost pro strůjce intervence Sovětského svazu 1968, propuštění politických vězňů a vyšetření událostí na Národní třídě. Fórum se mělo soustředit na dialog s politickými představiteli. Jeden z prvních vedl Michal Kocáb (zakladatel iniciativy MOST, určené přesně k tomuto účelu) s předsedou vlády Ladislavem Adamcem, sám ale nečekal, jak dramatické následující události budou.
Dění okolo OF by se dalo popsat jako chaos. Nemělo téměř žádnou strukturu, i přesto ale zvládlo pružně reagovat a vést vyjednávání. Na ta první nebyl kvůli svému radikalismu pozván Václav Havel, který se brzy vyprofiloval jako vůdčí osobnost. Hnutí se dařilo prosazovat své zájmy, vyvrcholením bylo obsazení prezidentského postu Havlem. V tu dobu se začalo připravovat na nadcházející volby – tvrdý oříšek pro uskupení, jehož odnož si mohl založit každý, kdo chtěl. Nakonec pod OF kandidovalo celkem 14 politických subjektů.
Volby byly ovšem lavinovým vítězstvím. Na Slovensku vyhrála Verejnosť proti nasiliu, protějšek Občanského fóra. Jenže všeobjímající hnutí nemohlo být jednotnou silou. Musela začít transformace, která by z původního katalyzátoru revolučních událostí vytvořila klasickou stranu v nově nastoleném politickém pluralismu. Této role se ujal Václav Klaus, federální ministr financí. Jako první ze struktur OF vyšly strany ODA (Občanská demokratická aliance) a Liberálně demokratická strana. Zbytek se poté rozdělil na dva proudy. Na sněmu se z těchto proudů staly samostatné strany, což znamenalo konec Občanského fóra.
Za Klausem stála ODS (Občanská demokratická strana), která se dostala do koaliční vlády a existuje dodnes, zatímco Občanské hnutí v čele s Jiřím Dienstbierem a mnoha dalšími významnými osobnostmi, jako je například Petr Pithart nebo Pavel Rychetský, ve volbách pohořelo.
Rozdělení OF bylo podle Václava Havla „politickým realismem“, podle Klause se stalo „nevypočitatelným subjektem ohrožující řešení problémů země“. I přesto se ale Občanské fórum zasloužilo o demokracii v České republice.
HŘÍDEL, Jan. Rychlý vzestup, rychlý rozpad. Před 30 lety vzniklo Občanské fórum. ČT24 [online]. 19. 11. 2019 [cit. 2021-11-17]. Dostupné z: https://ct24.ceskatelevize.cz/domaci/2977769-rychly-vzestup-rychly-rozpad-pred-30-lety-vzniklo-obcanske-forum
ZVĚŘINA, Pavel. Hnutí Občanské fórum. Totalita.cz [online]. 19. 11. 2019 [cit. 2021-11-17]. Dostupné z: https://www.totalita.cz/vysvetlivky/of.php
KOPECKÁ, Lenka. Občanské fórum se jednou prostě rozpadnout muselo. Český rozhlas [online]. 4. 5. 2021 [cit. 2021-11-17]. Dostupné z: https://plus.rozhlas.cz/obcanske-forum-se-jednou-proste-rozpadnout-muselo-8481084
Přispěvatelé Wikipedie, Občanské fórum [online], Wikipedie: Otevřená encyklopedie, c2021, Datum poslední revize 10. 10. 2021, 20:33 UTC, [citováno 17. 11. 2021] https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Ob%C4%8Dansk%C3%A9_f%C3%B3rum&oldid=20539795