Jako jo, ve světě se den co den děje spousta strašných věcí. Lidi umírají, což je zlý. Lidi zůstávají na živu, což je někdy možná ještě horší. Já jsem ale správná sebestředná můra, takže vám teď pěkně od srdíčka povim, co trápí můj život. Je to strašný a dost to bolí. Ne jako ty vaše bebíčkový zlomeninky rukou, nohou, žeber nebo srdcí, vy malý hysterky. Jo, přesně! Mluvim o pondělnim obědě ve školní jídelně.
Jako pardon? Jsme v Sovětským svazu, abychom dostali vejce s nějakou chemickou kejdou smíchanou s bramborama? Sorry, ale oproti tomu, co nám paní kuchařky servírují většinu dní, byl tohle jasnej propad… Pamatujete si na pád ekonomiky před druhou světovou válkou? Tak tohle je stejný. Akorát o dost ničivější a jde to mnohem hlouběji. Až k samotným kořenům lidství a ještě kousek pod ně.
Celkově mi přišlo, že nejzákeřnější, co nám můžou udělat, je zákaz mobilů u oběda. Ale tohle? To je snad protiprávní a vyburcovalo mě to ke zločinu. Jo, je to tak. Mám ve svym telefonu fotku toho os(t)udnýho jídla. Proč? Protože Češi jsou národ, co si rád pamatuje bolístky způsobený někým jinym. A tahle bolístka je tak velká, že na ní nebudou stačit ani tři náplasti. Prostě to bylo zlý a nečekaný. Jeden den dostaneme perfektní robi čínu, takže se všichni můžeme cítit jako vegani a ekofanatici (než si zajdeme do Kauflandu pro sekanou) a potom vejce a špenát.
Možná to bylo fakt špatný a možná tim odvádim pozornost od horších věcí kolem nás. Třeba ranní vysílání rádia. Nebo války, globální oteplování, klesající emoční inteligence lidstva, hladomor a nespokojenost většiny naší společnosti s tím, na co zbytek světa nemá šanci nikdy dosáhnout. A tak si frustraci a depky vylívám na chudinky kuchařky, který jsou fakt prima a odvádí skvělou práci… Nebo mi to prostě nechutnalo.
Fotografie je pouze ilustrační, jelikož nechceme veřejně zostudit naší školní jídelnu, kterou máme rádi, a taky se hlavně bojíme, že by nám už nikdy neuvařila robi čínu.