NULL
Zápis 16
Milý deníčku,
jeli jsme na výlet. Vlakem. Lenka chtěla trošku romantiky. Nasedli jsme na motoráček a vyjeli směr Bohumilice. Naproti nám seděla asi sedmnáctiletá slečna a vedle maminka se dvěma dětmi - novorozencem a asi tříletým chlapečkem. Vlak sebou cuknul a začal se rozjíždět. Klučíka to velmi potěšilo, začal nadšeně volat na celý vlak: „Jebem! Jebem!“ Dívka naproti nám zrudla a začala se nervózně přehrabovat v kabelce. Dělala, že neslyší. Vlak znovu cuknul a zastavil. Čekal na přijíždějící rychlík z Plzně. Chlapečka to rozčílilo. Zamračil se a zrudnul. Chvíli přemýšlel, popošel k holce, která po něm nervózně pošilhávala. „No tak už jebem, ne?!“ Bylo mi jí líto, ale přesto jsem se smál. Konečně jsem taky měl komu.
Zápis 17
Milý deníčku,
přestal jsem kouřit! Teda, ještě ne, ale musím. Vždycky jsem kouřil Viceroy. Jiný mi nechutnaly. Vždycky na nich bylo varování před ucpáním cév, mrtvicí, rakovinou plic nebo poškozením plodu. To poslední mi vyhovovalo nejvíc, ostatní mi moc nevadilo. Ale teď… Na všech krabičkách v trafice se objevilo, že způsobují impotenci. Ani jedny s rakovinou nebo mrtvicí! S díky jsem odešel z trafiky: „Děkuji za ochotu, ale tyhle kouřit nebudu. Já chci ty s rakovinou!“
Zápis 18
Milý deníčku,
byl jsem na návštěvě u sestřenky, má pětiletou holčičku. Četl jsem si s ní Sluníčko a zastavili jsme se u kulturistů. Jůlinka pozorně vyposlechla celý článek a pak zvědavě zkoumala kreslený obrázek. Sestřenka se jí zeptala: „Líbil by se ti takový kluk, Jůli?“ Holčička svraštila čelíčko a pak odpověděla: „Ne, mami, ten by se ke mně nevešel do postýlky!“ Vida, v pěti letech a v základních věcech má jasno!