Jan Hus byl bezpochyby jednou z nejvýznamnějších osobností českých národních dějin. Tento náboženský reformátor, kněz, kazatel a spisovatel položil pro své názory život. Jeho pokrokové myšlenky a vize se zachovaly skrze dílo, jež tu po sobě zanechal. I pro nás, tedy společnost dvacátého prvního století, jsou tyto spisy nadmíru důležité, pomohly formovat současný pohled na dějiny a popsaly pokrytectví a prodejnost někdejší církve. Cílem tohoto článku však nemá býti popsání všeho, o co se Jan Hus zasloužil. Zaměříme se blíže na reformu českého pravopisu, jejíž spojitost s Janem Husem není dodnes dokázána, byť mnoho učebnic tvrdí opak.
Sám Jan Hus totiž pronesl:
„Všechno záleží na tom, klademe-li pravdu na první místo, nebo na druhé.“
Přelomové dílo De orthographia Bohemica (O českém pravopise) je důvodem výměny pravopisu spřežkového za pravopis diakritický. Tento traktát položil základy moderní jazykovědě a fonologii. Latina neměla měkké souhlásky a dlouhé samohlásky, staročeština si vypomáhala tzv. spřežením dvou písmen. Toto bylo v patnáctém století nahrazeno diakritickými znaménky, které se postupem času proměnily v čárku a háček [Prokop, 2008]. Obecně je zažito, že za touto reformou a autorstvím celého spisu stál právě Jan Hus. Také, že tečku nazval nabodeníčkem krátkým a čárku nabodeníčkem dlouhým. Latinský traktát De orthographia Bohemica byl nalezen Františkem Palackým 13. srpna 1826 v Třeboni a jeho autor je anonymní, nevíme tedy, kým byl sepsán. Právě František Palacký atribuoval naše ortografické pojednání Janu Husovi a to bez další argumentace. Husovo autorství bylo poté bráno jako samozřejmost. Není vyloučeno, že potenciálním autorem by mohl být Jan Hus, není zde však žádný důkaz, jež by toto tvrzení dokazoval. Teprve roku 1928 upozornil přední český historik Josef Pekař, že vlastně dosud nikdo názor, že traktát napsal Hus, blíže nezdůvodnil. Pekař byl za toto tvrzení kritizován a většina badatelů i nadále považovala Husa za autora. Najdou se i jazykovědci, kteří tvrdí, že spis pochází až z druhé poloviny patnáctého století, což by Husovo autorství popíralo naprosto. Vraťme se na moment k výše zmiňovaným nabodeníčkům, za jejich pojmenováním totiž také pravděpodobně nestál velikán českých dějin. Už jen z důvodu, že spis byl psán latinsky (tj. tečka – punctus rotundus, čárka – gracilis virgula). Termín nabodeníčko se objevuje poprvé až v Bibli nymburské, jež vyšla desítky let po Husově smrti. To, že byl Jan Hus asketa vzpřímené postavy, jak chybně napovídá jeho časté vyobrazování v devatenáctém století, tedy není jediným mýtem spojovaným s osobou významného myslitele.
Ať je, či není Jan Hus autorem De orthographia Bohemica, jeho vliv a zásluhy pro naši zemi jsou nezpochybnitelné a mluví samy za sebe. Otázkou tedy zůstává, má-li smysl zastiňovat tento odkaz nepodloženými údaji.
Zdroje:
VYKYPĚL, Bohumil. Poznámky ke spisu Orthographia Bohemica a jeho novému vydání: Orthographia Bohemica. [online]. Praha: Akropolis, 2019 [cit. 2020-09-13]. Dostupné z: https://digilib.phil.muni.cz/bitstream/handle/11222.digilib/142815/1_LinguisticaBrunensia_21-2020-1_10.pdf
PROKOP, Vladimír. Dějiny literatury od starověku do počátku 19. století. Karlovy Vary: O.K. – Soft, 2008.
JIRSA, David. EP38 zažité chyby v literární historii: Na potítku [online]. 2017 [cit. 2020-09-13]. Dostupné z: https://napotitku.cz/2017/08/28/ep38-zazite-chyby-literarni-historii/
obrázek pochází z Opráski sčeskí historje