„V Americe je demokracie a svoboda, v Rakousku ještě pořád přežívá feudalismus,“ varuje Rudolph Garrigue svoji dceru, když se doví o jejích plánech odjet spolu s manželem do Vídně. Charlotta je ale rozhodnutá a nehnou s ní ani rodiče.
Charlotta přichází na svět 20. listopadu 1850 jako třetí dítě Rudolpha Garrigua a jeho ženy Charlotty (rozené Whitingové). Rod Garrigueů má bohatou a slavnou historii, která se dá vystopovat až k prvním americkým osadníkům, kteří připluli na Mayflower. Charlottin otec je na to náležitě hrdý a dělá svému jménu čest. Přestože musí živit jedenáct potomků, vypracuje se na zámožného obchodníka a dokonce spolumajitele protipožární pojišťovny Germania.
Maminka nezůstává v manželově stínu. V době, kdy stále ještě přežívá otrokářství, se zastává černochů, mnohé z nich učí číst a psát.
Charlotta je velmi zvídavé děvče, čte si Shakespeara či Bacona, stranou jejího zájmu nezůstává ani výtvarné umění. Nejvíc ji však nadchne hudba, oslovuje ji hlavně Bach. Proto se v sedmnácti vydává do Lipska, kde studuje na konzervatoři hru na klavír. V Lipsku si udělá známé v rodině Göringových, k nimž se později často vrací.
A právě na jedné ze svých návštěv se v roce 1877 potkává s mladým filozofem Tomášem Masarykem, který u Göringových bydlí. Najdou v sobě zalíbení, navštěvují spolu koncerty, galerie a divadla.
Když Tomáš získává na Vídeňské univerzitě doktorát, odhodlá se a požádá Charlottu o ruku. Učiní tak pod dojmem nepříjemného zážitku při vyjížďce s Göringovými, kdy Frau Göring spadne do vody. Masaryk zachová chladnou hlavu a dámu z vody vytáhne. Charlottě jeho chladnokrevnost zaimponuje, a pokud kdy váhala, nerozhodnost je pryč. Tomášovu nabídku k sňatku nadšeně přijímá. Rodiče ovšem její radost nesdílí, zvláště otec je proti. Nelíbí se mu totiž poměry v Rakousku-Uhersku, vadí mu vláda aristokracie a katolické církve. Svou dceru však nezviklá. Tomáš a Charlotta si 15. března 1878 v New Yorku řeknou své „ano“.
Hned po sňatku vstupují do nové církve – evangelické reformované. Tomáš byl původně katolík, Charlotta po rodičích unitářka. Masaryk navíc z úcty ke své ženě přijímá její rodné jméno Garrigue.
Po svatbě odjíždějí do Vídně, kde si chce Masaryk dodělat docenturu. Nejsou na tom finančně nejlíp, Tomáš vydělává učením na středních školách a doučováním. Situace se už ale jenom zlepšuje. V roce 1879 se jim narodí dcera Alice, o rok později syn Herbert. V roce 1881 se stěhují do Prahy, kde Masaryk pár let nato získává místo profesora na univerzitě a rodina se zbavuje existenčních problémů.
Kdo by si myslel, že se za těchto okolností z Charlotty stane domácí puťka, by se šeredně spletl. Pilně se učí česky, angažuje se v Náprstkově Americkém klubu dam, který se zasazuje o lepší vzdělání žen. Působí také v Domovině pro záchranu svedených děvčat, jež cílí na pomoc prostitutkám. Manžel ji podporuje; v době, kdy ženy ještě nejsou s muži rovnoprávné, se snaží o změnu.
Přestože původem Američanka, je velmi zatížena na českou kulturu. Podrobně se seznamuje se spisovateli, oblíbí si Němcovou a její Babičku. Jako znalkyně hudby rychle rozpozná talent, jenž dřímá ve Smetanovi, jeho hudbu si zamiluje a dokonce o něm publikuje několik článků.
Stejně jako její matka má rozvinuté sociální cítění. Několikrát prodá rodinné šperky, aby získala peníze pro chudé. Vstupuje také do politiky jako členka sociální demokracie.
Na konci 80. let prochází manželství zatěžkávací zkouškou. Masaryk se zapojí do tzv. sporu o rukopisy. Většina národa totiž zastává názor, že Rukopis královédvorský a Rukopis zelenohorský jsou důkazem starobylé české kultury. Jen málo vědců si dovolí otevřeně prohlásit je za padělky. Masarykovi odpůrci v souvislosti se sporem neváhají napadat ani původ jeho ženy a zpochybňují jeho vlastenectví. Nakonec ale vyjde najevo, že rukopisy jsou skutečně falza.
V roce 1899 je v obci Polná spáchána vražda mladé dívky Anežky Hrůzové. Ze zločinu je obviněn žid Leopold Hilsner. Celá událost je náležitě nafouknuta tiskem, hovoří se o „rituální vraždě“ a v celé zemi se vzmáhají antisemitské nálady. Nebyl by to Masaryk, aby se nezapojil. Tentokrát je na všechno sám a jeho obhajoba židů se nesetkává s pochopením. Na přednáškách je několikrát vypískán, je mu vyhrožováno. Záležitost se dotkne i jeho rodiny, Charlotta o chlup unikne napadení ze strany rozčileného davu, dětem se dostávalo posměchu ze strany vrstevníků.
Tomáš pod tíhou situace zvažuje emigraci. Jeho žena je kategoricky proti. „Tvoje místo je tady,“ opakuje zarytě. Choť jí dá za pravdu.
Přichází rok 1914 a sním i první světová válka. Rodina se na nějaký čas dělí – Tomáš s dcerou Olgou (1891–1978) odchází do exilu, osmnáctiletý Jan narukuje do armády. Charlotta jako žena vlastizrádce zažívá peklo. Je permanentně sledována státní policií, dcera Alice je zatčena. Ona sama se kriminálu vyhne jen díky nemoci.
Rok po vypuknutí války přichází rána – Herbert umírá na tyfus, kterým se nakazil v Haliči. Charlotta trpí depresemi, přidává se ještě srdeční slabost. Ke konci války je zbavena svéprávnosti (hlavně proto, aby měla klid od policie). V květnu 1918 je hospitalizována v sanatoriu ve Veleslavíně. Odtud sleduje vznik Československa i vstup svého manžela do funkce prezidenta. V prosinci téhož roku sanatorium opouští a ujímá se povinností první dámy.
Je to právě ona, kdo se významně zasadí o to, aby se v nové ústavě objevil článek o zrovnoprávnění žen. Postupně se ale kvůli chorobě stahuje z veřejného života a její místo nahrazuje dcera Alice. Jednou z posledních akcí, na které se ukáže, je sokolský slet v roce 1920, kde je přivítána nadšeným jásotem.
V září 1922 Charlottu Garrigue-Masarykovou postihne těžká srdeční slabost, 1. května 1923 následuje infarkt. 13. května na zámku v Lánech vydechne naposledy. Je jí vystrojen státní pohřeb, ostatky jsou uloženy na obecním lánském hřbitově. V roce 1937 jsou přeneseny ke zdi lánského hřbitova, kde jsou uloženy po boku jejího zesnulého manžela.
Zdroje:
Financnici.cz: Charlotta Garrigue-Masaryková
iDnes.cz: Charlotta Masaryková: Američanka, která milovala Prahu
Wikipedia.org