28. září 2020

České vynálezy, které psaly světovou historii

Napsal Vítek Houška

 

Josef Ressel - lodní šroub

    V první polovině 19. století nebyla lodní doprava příliš výnosným odvětvím. Lodě byly těžké, špatně se s nimi manévrovalo, ale hlavně, byly velice pomalé. Díky plachtám je poháněl vítr, ten ovšem nebyl vždy příznivý a lodní doprava tak nebyla příliš spolehlivá. Ani s příchodem kolesových parníků se nic nezměnilo. Tato skutečnost velmi trýznila i českého spisovatele, vynálezce, původně však lesníka Josefa Ressela. V Terstu, v jeho pracovišti spojeném s lesnictvím, se nápad zrychlit lodní dopravu pomocí šroubu zrodil a byl zde i zrealizován. Po prvních zkouškách na řece Krce ve Slovinsku začaly testy šroubu i na moři u Terstu. Lodní šroub postupně zdokonaloval, dokonce ho úspěšně odzkoušel i na parnících. Roku 1827 získal patent, ale velkého věhlasu se nedočkal. Až deset let po jeho smrti mu byl objev uznán veřejně a začal tak velký posun vpřed v oblasti lodní dopravy. Dodnes používají lodě k pohonu lodní šrouby, nepříliš odlišné od Resslova objevu.
 
 
Prokop Diviš - bleskosvod
 
    Diviš byl sice kněz, ale jeho velkým zájmem byla elektřina a vše okolo ní. Věnoval se nejrůznějším pokusům, někdy velice nebezpečným. A jednou přišel k myšlence, jak zabránit velkým a častým požárům s velkými škodami, které způsobovaly blesky z bouřek. Věděl, že kovy elektřinu vedou a že ji i přitahují a přišel tak na nápad odvádět blesky pomocí železné tyče. První léto, kdy byl nový bleskosvod v provozu, nezasáhlo Čechy příliš bouřek a škody od nich byly minimální. Problém ale nastal jinde. Ten rok bylo sucho, které negativně ovlivnilo úrodu a vesničané přikládali vinu Divišovu bleskosvodu. Kvůli tomu ho zničili. Další léto však bylo bouřek mnoho, a tentokrát už byli vesničané velmi vděčni vynálezu, který posléze zažil velký rozmach a dodnes je důležitou součástí všech staveb.
 
 
Otto Wichterle - kontaktní čočky
 
    Otto Wichterle byl český vědec a biochemik. Je ale znám především jako vynálezce kontaktních čoček. Pojem vynálezce je však trochu zcestný. Ve skutečnosti Wichterle vylepšil již vynalezené čočky, které byly ovšem pro nošení velmi nevhodné. Český vědec přišel na to, že dělat kovové čočky způsobem, jakým byly do té doby vyráběny, je nesmysl, a rozhodl se proto dělat čočky umělé. Otázkou však bylo jak? Měl možnost zkoušet v laboratoři, ale čočky stále nebyly ideální. V roce 1958 musel s výzkumem v těchto prostorech skončit, protože se výzkum zdál příliš nesmyslný. Pokračoval dále, ovšem doma a v horších podmínkách a povedlo se mu to ale právě tam a s tím, co měl po ruce. V roce 1961 se mu podařilo sestavit ze stavebnice Merkur zařízení pro odlévání čoček. Ukázalo se to jako velký úspěch, takže brzy podepsal Wichterle smlouvu s jednou americkou firmou a čočky se tak začaly vyrábět masivně.
 
 
Jan Janský - krevní skupiny
 
    V roce 1907 uskutečnil Jánský svůj největší objev, kterému ale velkou váhu nepřikládal. Při studiu vztahu mezi duševními poruchami a srážlivostí krve si všiml, že lidskou krev lze podle určitých rozdílů ve vlastnostech krvinek rozdělit do čtyř skupin. Svůj objev jenom zapsal, ale více se mu nevěnoval. Nevěděl, že učinil objev, který zásadně ovlivnil vývoj světového zdravotnictví a rozvinul dárcovství krve, které zachraňuje životy ještě dnes. Objev učinil nezávislé na rakouském vědci Landsteinerovi, který dospěl ke stejnému výsledku, Jánský jen objevil navíc i skupinu AB.
 
 
Dačický kostkový cukr
 
    Až do poloviny 19. století se sladilo pouze tzv. cukrovými homolemi, což byly poměrně velké kusy baleného cukru. Homole se musely řezat na menší kousky, čímž vznikalo nesčetně zranění. Když se roku 1848 při řezání zranila i manželka majitele dačického cukrovaru, začalo se v Dačicích s vymýšlením něčeho nového a praktického. Nakonec se přišlo na tvorbu malých kostiček, krychliček, které se dobře balily do krabic, ale hlavně jejich používání bylo velice komfortní a bezpečné. Cukrovar následně ve Vídni zažádal o možnost vyrábět kostkový cukr ve velkém, což mu bylo naštěstí umožněno. Brzy prodal patent do Anglie, Francie a dalších zemí, čímž rozjel velký rozmach tohoto nenápadného objevu, díky němuž nehrozí, že při slazení čaje přijdete o život. 
 
 
 
Zdroje: