10. června 2015

Červnová chvilka poezie

Napsala Alžběta Poskočilová

NULL

Studenti gymnázia jsou osobnosti s pevnými nervy, které si učení nikdy nenechávají přerůst přes hlavu. Žádný z nich se nemusí obávat pedagogické rady 24. června...

Brýle leží namožené z baseballových střetů, zatímco já v učebnicích vyloženě kvetu.

Mám pocit, že už je tu čtyřiadvacátého, nespím, nejím, pasuji se předem na mrtvého.

Vzdávám to! A jdu se válet, jsem to chátra líná... když tu v okně zjevuje se Anna Karenina!

Třeštím oči na ten oděv, ženskou v špatném století, vtom začíná něco básnit o kyslíku odnětí -

„Organická chemie!“ zařvu v čiré hrůze: stůl mě jistě ukryje, než začne být hůře.

Na rameno poklepe mi Přemek I. Otakar, stěžuje si – mezi námi – proč jen si Adlétu bral...

Skoro cítím, jak mi do zad pálí díru ústava, ještě nikdy nezdála se jako dneska zžíravá.

Ve spáncích mi navíc buší extra vlezlé rýmy – ještě že jsou tak hlasité, že mě probudily.

Procitám však zbrocen potem, k smrti blízko mrtvici, s čerstvě novým odhodláním vzít písemky palicí!