NULL
Studenti gymnázia jsou osobnosti s pevnými nervy, které si učení nikdy nenechávají přerůst přes hlavu. Žádný z nich se nemusí obávat pedagogické rady 24. června...
Brýle leží namožené z baseballových střetů, zatímco já v učebnicích vyloženě kvetu.
Mám pocit, že už je tu čtyřiadvacátého, nespím, nejím, pasuji se předem na mrtvého.
Vzdávám to! A jdu se válet, jsem to chátra líná... když tu v okně zjevuje se Anna Karenina!
Třeštím oči na ten oděv, ženskou v špatném století, vtom začíná něco básnit o kyslíku odnětí -
„Organická chemie!“ zařvu v čiré hrůze: stůl mě jistě ukryje, než začne být hůře.
Na rameno poklepe mi Přemek I. Otakar, stěžuje si – mezi námi – proč jen si Adlétu bral...
Skoro cítím, jak mi do zad pálí díru ústava, ještě nikdy nezdála se jako dneska zžíravá.
Ve spáncích mi navíc buší extra vlezlé rýmy – ještě že jsou tak hlasité, že mě probudily.
Procitám však zbrocen potem, k smrti blízko mrtvici, s čerstvě novým odhodláním vzít písemky palicí!