Kdyby to současná situace umožňovala, určitě by dnes probíhala v mnoha českých kavárnách akce Zaplať básní. 21.březen je totiž Světovým dnem poezie a v řadě podniků můžete právě básní za svou kávu nebo čaj zaplatit. No, alespoň k něčemu by mi to všechno žblebtání bylo. Tak některé z nich vydám pro letošek tady, aby se neřeklo. Život básníka je holt velká řehole.
Přelet nad údolím
Nad stromy v prastarém údolí
pomalu přelétali ptáci.
Nerušeně a s lehkostí kroužili
a občas zabrali svými silnými křídly,
jako by jim patřil celý svět.
Na vteřinu vězněm
Na zdi visela olejomalba.
Postava, jež dávno ztratila svý jméno,
se z ní nepřítomně usmívala
na každého, kdo prošel kolem.
Její hluboké oči vás uhranuly
a nechtěly propustit ze svého věčného vězení.
Asi ten obraz sundám.
Bůhví, kdo ho namaloval.
Zaslepená dualita
Descartova vráska
vrásní i mé čelo.
Při pouhém pomyšlení naň
prchám a zároveň trnu.
Dualitou zmítaný
běh těla a duše,
jež drží se za ruce
a jejich kroky
směřují do neznáma.
Jen pomatený Arlecchino
se tomu z dáli nechápavě směje.
Cesta s trním
Rozkvetlou pěšinou doběhl po letech na rozcestí.
Těšil se sem, a tak spěchal.
Vpravo? Vlevo? Či snad středem?
Kam má jít?
Nakonec si vybral prostřední cestu.
Když se však naposledy ohlédl
za rozkvetlou pěšinou, zjistil,
že zarostla trním a růžemi.
Na dně
Na dně moře,
kde nezaslechneš vzdáleného volání,
natož, aby tě tu někdo hledal,
spočívá tvoje vlnami ukolíbaná mysl
a zplna hrdla se doprošuje
aspoň kapky vzduchu.
Sochy
Kamenný sochy hledí do dáli.
Nejistota a těžkost
se na ně nyní snášejí,
stejně jako prach za poslední léta.
Z toho, co již viděly,
by leckomu přebíhal mráz po zádech
a leckdo by i ustrnul.
Jediný pohyb vykonává jejich stín.
Chodí neustále dokola.
Tu samou trasu.
A ještě ho to nepřestalo bavit.
Loutky
Tvoje vlastní svoboda
tě drží na nitkách jako loutku.
A to je fajn.
Ve světě loutek je totiž možné cokoliv.
Tak dej bacha,
ať ty nitky nepřetrhneš.