NULL
V pondělí 4. února zhlédli žáci třetích a čtvrtých ročníků divadelní představení Bílá nemoc. Drama Karla Čapka z konce 30. let pojednává o pandemii bílé nemoci, zároveň však nacházíme paralely se soudobým děním – Čapek vyjadřuje obavy z totality.
Usazena v kulturním domě jsem zažívala rozporuplná očekávání – moderní přepracování, či klasika?
Do děje mne vtáhl … začátek – jen tlumené osvětlení jeviště a rachot působený posouváním drátěných desek, které byly velmi účelně využívány po celé představení. Zpočátku je nám nabídnuto hned několik úvah o bílé nemoci – mor? Malomocenství? Boží trest?
Celým představením se prolínají různorodé pocity. V první řadě všudypřítomný strach v kontrastu s touhou po úspěchu ztělesněnou doktorem Sigeliem. Hrdý, avšak prospěchářský lékař se neustále prohlíží v zrcadle, hledá necitlivou bílou skvrnu, znamení smrti.
Skvělé herecké výkony ztělesňují i další postoje: necitlivého syna upřednostňujícího pracovní úspěch před životem matky či dobro ve formě doktora Galéna, jediného, kdo zná lék, prozradí jej však pouze po uzavření míru. I zdánlivě přehranné výkony byly dle mého názoru zcela na místě, podtrhly celou atmosféru autoritativního prostředí, které vytvářela postava Maršála. Představujeme si takto správného „vůdce“? Myslím, že ano. Charismatický, věří ve své poslání, stejně tak statná postava a přísný hlas, přesvědčivý projev.
Již zmíněné drátěné desky byly používány na přetváření prostoru, skvěle symbolizovaly strach, z války i nemoci. Svoji hlavní roli sehrály hlavně na konci.
Maršál pocítí nemoc na vlastní kůži, chce dovést svoji vlast k vítězství ve válce, avšak nakonec pocítí nové poslání, mír. Splní se tak Galénova podmínka, nyní je ochoten ho uzdravit. Sledujeme Galénovu cestu, při které ho desky uzavírají do malého prostoru. Pomyslný dav, zmanipulovaný a toužící po válce, nakonec ušlape svoji jedinou záchranu. I přes dobré rozhodnutí bylo pozdě…
Potěšilo mě klasické pojetí, volba postav i kulisy, proto celé představení hodnotím velmi kladně.
Růžena Jirsová