Možná si jen nepřipouštíme, jaké hrozbě, z původně prospěšné a nenápadné věci, čelíme.
Nevím, zda jsem si sama na sebe neupletla bič tím, že jsem si položila právě otázku týkající se soukromí, to už posuďte sami, ale ráda bych s vámi sdílela jedno kraťounké zamyšlení, jež se mi odehrálo v hlavě.
Od začátku jsem si byla jistá svou odpovědí, která zní: „Ano!“. Mám pro ni také pár (snad) pádných důvodů a těmi jsou následující:
- Internet a zlo zvané „sociální sítě“:
Stálý názor společnosti je, že kdo nemá facebook, je těžce out (ano, ráda kritizuji fb). Co když nás ale příliš omezuje? Těžko říct. Díky němu se všichni dozvídají, kde právě jsme, co děláme, co jsme dnes měli k obědu a zda nám to chutnalo. Pak, když se sejdeme s přáteli někde mimo sociální síť, zjišťujeme, že si už nemáme co říct, protože skutečně víme vše, nejen o kamarádech, ale často i o úplně cizích lidech. Trávíme tolik času u počítačů, které jako by nás přitahovaly magickou silou, jež ne a ne povolit. Přijdu domů, šup tašku do kouta a honem na net, jestli mi někdo nedal lajk u nové profilovky. Svoboda je pryč, rozumné myšlení taktéž.
- Nic není tabu
Naše babičky a možná i naši rodiče se dnes děsí nad tím, o čem všem je mládež schopná si povídat. Ještě nedávno jsme žili ve společnosti, kde si rozhodně lidé nesdělovali své zážitky s novými i starými partnery, nemluvilo se o drogách, i když tady byly, nemluvilo se ani o sexuální orientaci a podobně. Často to bylo dáno i politickým režimem, ale myslím si, že ani dnes by se o úplně soukromých věcech mluvit nemuselo. Otevřenost jistých jedinců mě tudíž zaráží. Opět o všech víme vše.
- Co je tabu, brzy jím být přestane
Bod číslo 3 úzce souvisí s bodem předešlým. Jak se tak posouvá doba, posouvají se i hranice témat, o kterých se mluví ve společnosti. A to mluví za vše. Jde pomyslná hraniční čára vůbec ještě posunout dál?
- Neustále jsme sledováni
Je to tak. Nejen na internetu, ale i během krátkých monitorovaných i „nemonitorovaných“ rozhovorů, poskytovatelem internetu a podobně. Technologie pokročily do takové míry, že téměř všude už dnes najdete kamery, ať už se jedná o obchody, banky, a bůhví kam se všechny nahrávky dostávají. Trocha paranoie také neuškodí.
Rozhodně si nepřeji vypadat jako zpátečník, co vidí ve všem jen to špatné a je zásadně proti pokroku. Vůbec ne! Všechna tahle negativa by se dala dovážit něčím dobrým, něčím, co nám velice usnadňuje život. Občas mi ale přijde, že je toho příliš a my se dostáváme do situací, kdy nám pomalu dochází, že bychom si svá soukromá data měli lépe hlídat a méně se vystavovat na odiv i těm, kteří už nás dobře znají. Berte ohled nejen na sebe, ale i na druhé, kteří o vás nemusejí chtít vědět vše.
