NULL
Jakožto vášnivé klavíristky bychom se s vámi chtěly podělit o pár zajímavostí a faktů ze života jednoho z našich nejoblíbenějších hudebních skladatelů, a to Ludwiga van Beethovena. Dosud se všechny články na téma hudba týkaly současných zpěváků nebo kapel, a proto nás napadlo napsat o něčem trochu jiném a podívat se do minulosti, na niž by se podle nás nemělo zapomínat.
[caption id="attachment_4022" align="alignright" width="264"]
Beethoven na obrazu J. K. Stielera[/caption]
Dá se říci, že Ludwig měl celkem krušné dětství. Den jeho narození není přesně jistý, ale nejudávanějším datem je 16. prosinec 1770. Beethoven se narodil jako hrdý Němec ve městě Bonn. Vyrůstal v hudebně nadané rodině, a tak bylo více než jednoznačné, že se malý Ludwig bude též věnovat muzice. Prvním učitelem hudby mu byl jeho otec, z nějž se ovšem postupně stával alkoholik, choval se k synovi velice krutě a přestával si vážit jeho nadání. Až později, v devíti letech, dostal Ludwig řádného učitele a začal vydávat své historicky první skladby. V dospělosti se přesunul do Vídně, kde bohatě rozvíjel svoji tvorbu. Již okolo 15. roku začal pomalu ztrácet sluch, který se postupem času vytratil úplně, avšak Beethoven se "nevzdal" a i přes svůj hendikep skládal dále. I díky tomu napsal svá nejhonosnější díla v době, kdy sluch už neměl. Zemřel 26. března 1827 ve věku 56 let ve Vídni.
[caption id="attachment_4021" align="alignright" width="224"]
Titulní strana rukopisu[/caption]
Beethovenova hudba vychází přímo od srdce, troufáme si tvrdit. Při prvních tónech, které zaslechneme, jakmile se rozezní skladby z not Beethovenových, nás zamrazí a srdce se nám rozbuší. Jak čarovně dokázal propojit jednotlivé tóny do tak nádherných skladeb. Bylo by zřejmě nesmyslné hodnotit celý jeho repertoár, jelikož čítá neuvěřitelně odlišná díla. Proto jsme si vybraly jednu z jeho nejhranějších a neznámějších symfonií, a to pátou – Osudovou. Nejenže každý hudebník sní o tom, jednou si tuto skladbu zahrát, ale má i sen ji poslouchat. Symfonii Osudovou bych asi přirovnala k Beethovenově životu. To, jaký měl velikán život, se podepsalo na jeho tvorbě. Těžce prožité dětství zaznamenal autor jako burácející smyčce, které se ne lehce, ale vší silou třou o své struny. Dechy perfektně doplňují celou atmosféru a dokáží ji ještě více napnout; a nesmí chybět basy, neboť bez nich by to nebyl autorův styl. Ucho posluchačovo může zaznamenat jakýsi smutek či stesk, ovšem i přes spoustu temných chvil se najdou nějaké ty světlé. O nich se dovídáme opět pomocí nádherných smyčců.
Beethovenova hudba je velmi osobitá a znovu si troufáme říci, že se nenajde žádný jiný skladatel jemu podobný.
Bernardeta Bučoková a Kateřina Houšková
(Zdroj obrázků: czsk.net, cs.wikipedia.org – Beethoven, cs.wikipedia.org – Symfonie č. 5)