NULL
Zkuste si představit, že jste ve čtvrtém ročníku gymnázia a máte pasovat své o rok mladší kolegy. Těžký to úkol, který nesmí být v rozporu s nařízením pana ředitele, ale zároveň má pobavit a především zaujmout veškeré publikum. Jak se s tím poprali naši čtvrťáci, jsme na vlastní kůži poznali v úterý, 30. dubna, v odpoledních hodinách místo vyučování. Právě v tento čas došlo ke spojení mnoha různých názorů a nápadů jednotlivých tříd, kde se fantazii meze nekladly. Ukázalo se, že jiná třída, jiný mrav.
Naše třída, pasovaná oktávou, byla, nejspíš jako jediná, velmi mile překvapena. Kostička čokolády pro sladší život, načerno obarvená vincentka a poznávání našich profesorů a profesorek dle pokládaných definic. Ano, čtete správně. Žádné ošklivé věci k pití nebo jídlu, úkoly ani nic podobného. Ačkoli není to docela pravda, jeden velmi netradiční úkol jsme dostali. Vybraní zástupci naší třídy obdrželi půllitry a pár drobných a měli co nejrychleji v okolí školy sehnat poctivě natočené pivo. Ptáte se, proč zrovna takový úkol? Bohužel, správnou odpověď na tuto otázku vám dá asi jen samotná oktáva, my můžeme do té doby pouze spekulovat. Nejspíš měli chuť hřešit a v době vyučování (!) si chtěli svlažit hrdla dobře vychlazeným pivem. Odpovídal by tomu i výraz jistého žáka třídy oktávy, který, po přinesení piva k tzv. přezkoušení, měl po dvou locích tak blažený výraz, že úkol prohlásil za splněný a vzápětí i s pivem zmizel v budově gymnázia a po zbytek dne už jej nikdo neviděl. Šťastný to chlapec! Následně jsme už mohli být pasováni symbolickým poplácáním učebnicí Sprechen Sie Deutsch. Jako památku na odcházející třídu jsme obdrželi kroniku (kromě čtyř listů naprosto nedotčenou) a také putovní sochu. Původně to měli být pískomilové, kteří mezi třídami už pár let kolovali, ale jelikož prý loňský obávaný konec světa nepřežili, tak bylo třeba najít něco jiného, co vydrží za všech okolností několik dalších let. A tímto pro nás pasování skončilo. Hodná a milá oktáva nás ušetřila jakéhokoliv násilí a mučení. Čím jsme si to zasloužili, sami nevíme, každopádně jsme rádi, že nás vzali na milost. Děkujeme, oktávo!
A chcete ještě vědět, jak dopadly ostatní třídy? Tak ty už to tak lehké neměly. Zkrátka, ne vždy jsou všichni na všechny hodní. Někdo si ze sklenice plné řas a jiných věcí vylovil svůj klíček ke štěstí, někdo musel vypít modrou a ne zrovna hezky vonící tekutinu na kuráž, jiní zase pusou vyndávali gumové medvídky ze zelené vody. Nic moc příjemného, to je pravda, ale měli i pár hezčích aktivit. Třeba skok z „výše do hlubin“ se zavázanýma očima byl nesmírně zábavný, stejně tak jako soutěž proti určenému týmu učitelů v pojídání rohlíku a pití rajčatového džusu. Za statečnost a odvahu byli jednotliví žáci nakonec pasování na mazáky a obdrželi šerpu a korunku. Jedné třídní učitelce právě pasované třídy dokonce přijel předat žezlo a korunku sám pan král pasující třídy! No uznejte sami, co víc si na závěr přát?
Snad už jen, aby všichni čtvrťáci lehce a hlavně úspěšně odmaturovali!
Veronika Rábová