…

Ta jedna holka s hnědými vlasy

rozhodla se ve skřínce vypěstovat klasy.

 

Denně si zjišťuje, co v ní jen schází,

k obědu pomeranč! – hned ho tam hází.

Vhodný to základ pro dobré zrno

dostatek humusu, zvířectva plno.

Jetel už roste, pšenice klíčí,

stejně se její sen zakrátko zničí.

Nedošlo té milé, že v čase žní

ve škole nebude – moc vzteku v ní!

V záchvatu afektu popadne jar,

po jejím řádění přijde vše v zmar.

Skřínka se blyští sterilní krásou.

Pro blízké okolí stal se jar spásou.

Co dál si počít to děvče neví,

i skřínka života zbavená teskně se jeví.

Tak končí příběh té mladé selky,

farmařit ve skřínce je úděl velký.

Ne každý zvládne tu cestu strastí,

výnosy žádné a plno pastí.