Životní prostředí, lidská práva, práva žen, náboženská práva, ochrana zvířat. To jsou témata, která všichni moc dobře známe z televize, novin či z internetu, a která dnes mnoho lidí bere jako každodenní problémy a bohužel jim již nedává takový význam, neboť se stala jakousi rutinou. Titulky článků obsahující slova, jako je „stávka“ nebo „ochrana přírody“, mnoho lidí, ovlivněných dnešní společností, s několika ne zcela pěknými slovy automaticky přeskakují a víc neřeší. Ale je to tak správně? Zamysleli jste se někdy, kvůli komu se tyto články neustále objevují? Kdo za tím vším vlastně stojí? Kdo jsou oni „aktivisté“, kteří se těmito tématy zabývají a bojují za ně? Kdo jsou ty hlasy, které neustále volají po nějakém řešení, po nějaké změně?
Abychom Vám problém představily poctivě, tak bychom Vám rády nejdříve uvedly definici aktivismu. Jedná se o označení pro intenzivní prosazování určitých cílů z přesvědčení, tj. z osobní motivace v nejrůznějších oblastech společenského života. Pojem aktivismus je velmi obecný, a proto se pod něj skryje mnoho konkrétnějších věcí, avšak všechny mají společné to, že se snaží něco obhájit a něčeho dosáhnout. Mnoho lidí si ale myslí, že aktivista je pouze člověk, který nemá co dělat, a proto hledá problémy, na které by mohl upozornit. Neříkáme, že by to tak nemohlo být. Každý máme vlastní názory. Avšak podstata aktivismu se od této „definice“ značně liší. Aktivista je totiž člověk, který poukazuje na problém, v tom se tyto dvě definice shodují, avšak tento člověk to nedělá z nudy, ale z vlastního přesvědčení. Aktivista totiž není jen člověk, který se rozhodne zúčastnit stávky, ale jedná se o člověka, který bojuje za svůj názor většinu svého života, nejen jedno odpoledne. Tento člověk často bývá i součástí různých typů organizací, bojujících proti stejnému problémů, díky kterým pak může oslovit více občanů, získat více hlasů křičících za to, čeho se i on snaží dosáhnout. Jednoduše se snaží společnost vylepšit, ať už je zlepšení skutečné, či jej pouze daný jedinec považuje za prospěšné.
Tyto hlasy však ne každý chce poslouchat. Lidé se proto dělí na dvě pomyslné skupiny. Pro některé jsou aktivisté jen lidmi, kteří si umějí jen stěžovat, stávkovat a „prudit“, ale že by přišli s nějakým lepším řešením, to už ne. Například protesty proti výrobě plastů. Ano, je to špatné a je nutné s tím něco udělat, ale je tu jeden velký problém. Jak se zbavit plastu, aniž by se zhroutil celý ekonomický systém a s ním i celá dnešní společnost? Na to už většina aktivistů nemá odpověď. Proti této skupině však stojí skupina druhá, jejíž přívrženci zastávají názor, že aktivisté nemusejí přijít s řešením. Hlavní je podle nich to, že alespoň někdo se rozhoupal a nebál se promluvit, a vyjádřit tak svůj názor. Nebál se upozornit na problém. Tato skupina považuje aktivisty za dobrý způsob, jak donutit výše postavené zamyslet se nad problémem a pokusit se je přesvědčit, aby jej řešili. No, slovo „přesvědčit“ je v některých případech trochu nepřesné. Možná by bylo vhodnější to označit jako „zahnání do kouta“, neboť hlavní silou dnešních aktivistů jsou média, která mají v této době asi největší moc. Tedy například v případě stávky není důležité, aby samotná stávka něco vyřešila. Jde o to, aby byl problém rozšířen tím, co přijde po ní, a věřte nám, že média nenechají žádnou takovouto akci bez povšimnutí. Možná právě díky nim se problém dostane k těm, kteří jsou schopní s ním něco udělat, nějak jej vyřešit. My dvě, a nejspíše ani kdokoliv jiný, však asi nejsme schopny říci, která ze skupin má pravdu, ale je důležité se pokusit pohlížet na tuto otázku z obou stran a popřípadě najít nějaký rozumný kompromis.
Je tu však jedna věc, kterou si mnoho lidí při zmínění slova aktivismus neuvědomuje. Aktivismus nepředstavují pouze demonstrace, stávky, či dokonce hladovky. Existuje nespočet různých cest, kterými může člověk zastávat svůj názor. V současné době se rozmáhá především tzv. internetový aktivismus. Lidé upozorňují na určitý problém pomocí příspěvků na sociálních sítích, ať samotným jejich přidáváním či pouze jejich komentováním a vyjadřováním svého postoje. Možná se vám to zdá jako nic v porovnání s obrovskou demonstrací, avšak i tento způsob zabírá podstatnou část současného aktivismu. Další cesta, kterou může člověk upozorňovat na určitý problém, je samozřejmě i umění. Ať už prostřednictvím literatury, filmu, divadelní hry, hudby či obrazu. Ve všech těchto odvětví najdeme nespočet příkladů aktivismu. To však není vše. Vezměte si například veganství a vegetariánství. I to je vlastně typ aktivismu, pomocí kterého lidé upozorňují a bojují proti týrání a zabíjení zvířat pro maso či v případě veganství proti pojídání jakéhokoliv živočišného produktu. A právě vegetariánství je skvělým příkladem úspěchu aktivistů. Samozřejmě, že asi není možné dosáhnout kompletního zákazu pojídání masa, který by někteří z nich určitě uvítali, avšak právě díky těmto aktivistům a ochráncům zvířat se společnost alespoň snaží dbát na podmínky, ve kterých jsou zvířata chována.
Abychom to tedy shrnuly. Tímto článkem jsme Vám nechtěly pouze představit pojem aktivismus, ale také jsme Vám chtěly předat jakési poselství. Nebojte se vyjádřit svůj názor a bojujte za to, co je správné. Neříkáme, abyste se nyní zvedli a šli někam stávkovat, to vůbec ne, navíc v této době. Ani nechceme, abyste někomu „nadávali“ za to, že se Vám něco nelíbí. Ale pokuste se civilizovaným způsobem přispět k tomu, abychom naši společnost vylepšili, neboť rozhodně neplatí to, že jeden člověk nic nezmůže. K jednomu se přidá druhý, k druhému třetí a najednou se z jednoho jedince stává silná skupina, která již má moc něco změnit. A nemusí se jednat pouze o velkou myšlenku, jako je například možnost homosexuálů si adoptovat dítě či omezení kácení pralesů. Může se jednat o maličkost, ale i na té záleží.