Před pár týdny jsem se začala hlouběji zajímat o problematiku drog – o vznik drogové závislosti, jejich užívání a následné léčení. Na toto téma existuje mnoho literatury, přednášek a životních příběhů. Mně byl nejbližší spisovatel a lékař Gabor Maté, takže jestli budete souznit s názory, které tu dnes předestřu, víte, odkud jsem čerpala.
Jako studentka sociálního oboru docházím do různých center, která pomáhají lidem v těžké životní situaci a letos jsem svůj školní rok zahájila stáží ve zdejším K centru, jež pracuje s drogově závislými klienty a bezdomovci. Vyslechla jsem spoustu zajímavých, ale také spoustu děsivých a neuvěřitelných příběhů. A vždy jsem došla k závěru, že odsoudit někoho je velmi jednoduché. Ale co v našich životech je opravdu černobílé?
Velmi mě zaujal výklad pana Matého, který tvrdí, že spousta drogově závislých lidí vlastně na výběr nemá. Říká, že většina má za sebou špatnou minulost, která jim to nedovolí. Většinou se jedná o problémy z dětství a to, jak jistě víte, je jedno z nejzásadnějších období pro vývoj našeho mozku. Dítě v běžné rodině má prostor pro růst a rodiče pracují na jeho vývoji, ale zanedbanému dítěti se nikdo nevěnuje, tudíž nemá tak silné vedení a tolik prostoru pro rozvoj. A tady přichází ta chyba. Nenaučí se vybírat si z možností, jež existují, musí volit jednu přímou a zřejmou cestu pro něj co nejvíce bezpečnou. A tohle se přenáší až do dospělosti. Tento člověk pak nemá natolik vyvinuté některé mozkové pochody a nevidí spektrum možností, které možná vidíme my, a tak volí pro něj zdánlivě nejjednodušší řešení, kterým jsou často drogy. Ty jsou nejkratší cestou k tomu, aby se člověk cítil aspoň na chvíli dobře. Aby zalepil tu prázdnotu, která ho sužuje.
Budu citovat jednu uživatelku, která řekla, že když si poprvé vzala pervitin, bylo to, jako by dostala velké, příjemné a dobrosrdečné objetí, které nikdy nezažila. Tuto ženu zneužíval její otec, když jí byly 2 roky. A samozřejmě i u tohoto případu můžete namítnout, že drogy nejsou jediná možnost, jak docílit uspokojení, ale musíte vzít v potaz, že ji nikdo nikdy nenaučil, jak správně zvládat těžké životní situace. Nikdo jí nikdy nevysvětlil, že to, co se stalo, není její chyba a teď, když je dospělá, mohl se o to někdo pokusit, ale pro drogově závislé lidi už je společnost něco jako nepřítel, který ji neustále soudí a nedokáže pochopit její bolest.
Ano, přesně tak. Vše je to o bolesti, kterou si s sebou neseme. Moje dobrá kamarádka vždy říká: “Neměli bychom se ptát, proč je na světě tolik drogově závislých lidí, měli bychom se ptát, proč je na světě tolik bolesti.” A prosím, nechápejte mě špatně. Nesnažím se zde obhajovat drogy a jejich užívání a ani neříkám, že jsou prospěšné a nebo dobré. Jen je mi občas těžko u srdce, když slyším, jaké názory zastává společnost.
Dalším pilířem, který hraje v tomto tématu roli je tzv. implicit memory. Je to druh paměti, který ukrývá vzpomínky zakořeněné spolu s emocemi. Tyto vzpomínky nejsme schopni vyvolat vlastní vůlí tak lehce, ale řídí nás po celý život. Zde pan Maté uvádí vlastní příběh. Narodil se jako Žid rok před koncem 2. sv. války. Jistě víte, že toto období bylo těžké pro všechny, a především pro Židy. Jako dítě vnímal, že je odmítaný a že lidmi, jako je on, společnost pohrdá. Už v tak nízkém věku si tyto emoce uvědomoval. Tyto vzpomínky se mu poté uložily do implicit memory a v dospělosti probouzely jisté chování, které nedokážeme na první pohled reflektovat. Uvádí příklad, kdy se svojí ženou leží večer v posteli a snaží se s ní pomilovat. Ona ho však odmítne, protože jí není dobře. A zde se probudí nepříjemný pocit odmítnutí, který je uložený v implicit memory a může způsobit, že pak jednáme více přehnaně, než si situace žádá. Tato paměť tedy ovládá naše chování i v pozdějším věku. A ruku na srdce, kdo nezažil alespoň jednu situaci, v níž jednal přehnaně a vlastně ani nedokáže vysvětlit, proč. Toto může být jeden z důvodů.
To, co se zde snažím vysvětlit a změnit, je pohled na svobodnou vůli, jež v jistých směrech a případech není tak stoprocentně svobodná. Snažím se říct, že není tak přesné tvrdit, že má každý na výběr a že jestli si vybere drogy, je to jeho volba, se kterou se musí poprat. Tohle všechno je individuální a vlastně i obecné. My lidé musíme pochopit, jaké pochody předcházejí užívání drog a hlavně se musíme naučit neodmítat tyto jedince, kteří jsou často společností považováni za slabé. My všichni někdy zažíváme těžké chvíle a také máme své drogy - káva, cigarety, alkohol, sociální sítě… My všichni vyplňujeme určitou prázdnotu nějakou drogou a to, že se nejedná o pervitin nebo alkohol, ještě neznamená, že jsme o tolik jiní a máme právo někoho soudit. Zkusme býti více nápomocní, protože drogově závislí lidé potřebují společnost, jež je neodsuzuje, chápe jejich pohnutky či bolest a je tu pro ně, aby jim mohla pomoci.
Zdroje:
TEDx Talks s lékařem a spisovatelem Gabor Matém
kniha Gabor Maté - V říši hladových duchů