NULL
Tak trochu netypicky...
Letím krásným jarním přáním
a na bedrech,
a na bedrech
nesu to břímě s rozjímáním.
Už nestrádám.
Již nepláči.
Jsem?
Nejsem?
Ne, teď ještě neskáči.
Ač okno mám otevřené,
ač se z něho vykláním.
A na bedrech,
a na bedrech,
já nesu to břímě s pokáním.
Musím ještě napsat email,
že jsem tu dnes naposled.
Vždyť kdo dnes ještě píše dopis?
Nikdo nikdy,
to je jasné napohled.
A tak letím odlehčeně,
letím, letím do dáli.
A nad vlastním parapetem
pozoruji komáry.
Kateřina Vejvodová