Každý z nás někdy natrefí na něco, co je tak špatné, až je to nakonec dobré. Přesně takový je film Rudá voda, v originále Red Water, v režii Charlese Roberta Carnera. Natočen byl roku 2003 v USA a na serveru ČSFD disponuje krásnými 21%. Jedná se o akční thriller/horror sledující příběh Johna Sanderse, bývalého experta na ropné plošině. Po jisté nehodě, při níž zahynuli jeho dva kolegové, opustí práci, přestěhuje se do zapadlé části Louisiany a rozhodne se se svým kamarádem Emerym živit podnikáním v rybářství, jež mu zrovna moc nevynáší. Teď si nejspíš říkáte, že to nezní špatně a pokud má film dobrou zápletku, mohl by být i zajímavý. Kéž by ji měl... 

    Před dvěma dny, tedy 16. 4. 2020, tomu bylo přesně 131 let od narození Charlieho Chaplina. Buřinka, hůlka, výrazná mimika, groteska, scénář, režie, performance, hudba, politická satira, pacifismus,.. to vše bylo pro něj typické. Kde započala cesta „tuláka Charlieho“? Jak se stal masovým idolem s globálním přesahem? Kdo nesympatizoval s jeho politickými postoji?

    A máme tu opět Velikonoce, nejvýznamnější křesťanský svátek v roce. Jelikož všichni jistě znáte zvyky a tradice, které se dodržují u nás, nebudeme vás jimi dnes zatěžovat. Místo toho se podíváme na nejrozmanitější podoby oslav tohoto svátku ve světě. Jak to vypadá o Velikonocích na Filipínách, v jaké zemi se partneři přivazují k židlím a kde se každoročně svádí vaječná bitva? Některé tradice vám možná budou znít podivně. Nezapomeňte však na to, že kdybyste vyprávěli například Američanovi o šlehaní pomlázkou, bude se tvářit podobně jako vy při čtení tohoto článku.

    Sedíte doma a máte chuť si hodit provaz, protože musíte omezit chození ven? Nebo patříte mezi ty, kteří si užívají, že mohou být konečně doma?

    Na místech, kde obvykle bývá plno, teď skoro nikdo není a procházky bývají obvykle velmi tiché. Když jsem včera konečně vytáhla paty z domu, rozhodla jsem se pro obchůzku okolo Strakonic, abych zdokumentovala, jak se našemu městečku daří. Je hezké vidět, že většina lidí opravdu dodržuje hygienu a mají alespoň šátek. Co se týče fotek, nejsem fotograf, a pro lepší představu a zážitek doporučuji navštívit místa osobně.

    Moderní problémy si žádají moderní řešení. Živnostníci a maloobchodníci mají v současné době problémy s uživením sebe a své rodiny. Jednou z firem, která se snaží pomoci, je tým pivovaru Kytín a přátel okolo.

      Tento projekt se snaží pomoci malým pivovarům v době krize, kdy je pivo už uvařené, ale kvůli zavřeným restauracím a podnikům není kam ho distribuovat. Piva z malých pivovarů jsou většinou nepasterizovaná a nefiltrovaná. To znamená, že po nějakém čase ztrácí chuť, na níž si podniky zakládají. Proto se potřebují tohoto zlatého moku co nejrychleji zbavit. Dnes již navázali spolupráci s 268 minipivovary a jejich počet stále narůstá. Projekt Zachraň pivo očividně funguje, například brněnský minipivovar U Tomana prodal tímto způsobem přes 300 lahví, a to všechno během jednoho dne.

    Když se dnes řekne Generace Z (označení pro ty, kteří se narodili v pozdních devadesátkách a dál), každý si představí skupinu lidí, jež neodtrhne oči od telefonů a sociální interakce jí nic moc neříká.

    Nad Tatrou sa blýska hromy divo bijú. Napojení vlády na mafii, podvody, úplatky a aféra kolem vraždy investigativního novináře Jána Kuciaka jsou témata probírající se ve slovenských médiích dnes a denně. Ne, není to špatný vtip či upoutávka na nový díl hry Mafie IV. Před měsícem (29.2. 2020) proběhly na Slovensku parlamentní volby. Největší úspěch zaznamenalo hnutí OL´aNO v čele s Igorem Matovičem, které získalo 25% hlasů, po něm následoval Směr, Sme rodina a na čtvrtém místě se se 7,97% umístili Kotlebovci, krajně pravicová strana v čele s kontroverzním Marianem Kotlebou. Pokud nemáte přehled ve slovenských stranách a nevíte, o koho se jedná, nevadí. Pokusím se vám na následujících řádcích přiblížit situaci na Slovensku, onu nacionalistickou stranu, i důvody, proč by se neměl nechávat tento problém bez povšimnutí.

    Již před více než dvěma týdny se život na naší škole (a nejen na ní) obrátil zcela naruby. Po apokalyptickém proslovu h(H)lavy našeho ústavu, který se nesl rozhlasem oběma budovami, jsme si ze skříněk vyzvedli svých pár švestek, rozpačitě se rozloučili se spolužáky, naposledy mrkli směrem k Milanově bufetu a šli domů. Co jsme ovšem oplakali, bylo přesunutí reprezentačního plesu na dobu neurčitou. A vy byste měli plakat taky, protože mělo vyjít nové vydání!

    Z doby nekaranténní, kdy po většinu času zel Classroom prázdnotou a na email se posílaly jen referáty, jsme se najednou octli v době, kdy nám sebemenší upozornění přicházející z těchto schránek akorát tak přidělá další vrásku. S počítačovou gramotností, jež u většiny učitelů roste během posledních dnů rychlostí světla, roste i počet úkolů, které máme odevzdat. Odevzdáte jeden, přibude další. Se zvyšujícím se počtem prací se však rozšiřuje i pomyslný seznam hlášek učitelů, již bychom se, nebýt doby karanténní, nejspíš nikdy nedočkali.