Z důvodu nařízení vlády týkajících se opatření proti koronaviru se letos maturanti museli uchýlit k samostatné přípravě na maturitu již od dubna. Pro mě osobně měla tato situace své plusy i mínusy. Mohli jsme se více zaměřit na maturitní předměty a také jsme dostávali méně učiva, které jsme si vypracovávali postupně. Problematičtější byla pouze výuka teoretických předmětů, u nichž se mluvený výklad těžko nahrazuje. Naprostá většina učitelů ovšem zvládla online výuku se ctí, nevyjímaje starší pedagogy, takže se tento nedostatek jednoduše vyřešil online hodinami. Zajímalo mne, jak tuto situaci vnímají moji spolužáci. Zeptala jsem se jich proto na jejich vlastní názor a také na to, jak se s přípravou na maturitu a přijímací zkoušky vypořádali oni. Je důležité zmínit, že následující otázky jsem svým spolužákům pokládala již v polovině května, tedy ještě v období před všemi důležitými zkouškami. Mezi odpovídajícími jsou studenti ze všech tříd čtvrtého ročníku.

    Už vás omrzelo žít na Zemi? Rozčiluje vás váš soused natolik, že byste byli ochotni se okamžitě někam na míle daleko přestěhovat, ale ani bydlení u protinožců by nebylo dostatečně vzdálené? Láká vás objevování nových národů a vesmíru? Pokud ano, tak jste skvělým kandidátem pro to, stát se jedním z členů národa Asgarďanů!

    Představte si, že byste si na aukci koupili nějaký cenný obraz, řekněme třeba za několik desítek miliónů korun, když vtom by se ono slavné dílo přímo před vámi začalo skartovat. Jak byste reagovali? Že byste si vzteky škubali vlasy? Proklínali svou touhu po umění?

    Graffiti, pouliční umění, které mnoho lidí považuje za vandalismus, pouhé znevážení města. Ale co když je v tom něco víc? Co když se tyto malby stanou symbolem lidskosti, jednoty, optimismu? 

    Podporován právě touto myšlenkou vznikl minulý rok projekt Beyond Walls, jenž má propojit největší města světa, propojit svět a všechny lidi v něm. Jeho podstatou jsou mohutné malby, které představují propletené ruce, jež se napínají a tvoří tak lidský řetězec vzbuzující k obrovskému lidskému hnutí. Zároveň však znázorňují pomyslné zdi, které nás rozdělují a volají o pomoc. Volají nás, abychom tyto zdi rozbili, zničili a už je nikdy nevystavěli.

    Nikdy by nás ani nenapadlo, že se rouška (jinými slovy ústenka) stane součástí našeho každodenního života.

    Už dávno v minulosti se lidé chtěli chránit před škodlivými látkami. První návrhy o ochraně dýchacího systému najdeme již ve starověkém Římě. Tehdy byl nebezpečnou látkou převážně minerální prach. Posléze se respirátory objevovaly v 16. století ve formě srolované, navlhčené tkáně. Jejich vynálezcem byl Leonardo da Vinci. Těžko říci, jak byly účinné, ale rozhodně lepší mít alespoň něco než nic. Poněkud modernější byly slavné „ptačí zobáky“, které v 17. století nosili moroví doktoři. Vymyslel je lékař Charles de Lorme jako součást celkového outfitu. Masky se vyplňovaly kafrem (přírodní látka získávaná ze dřeva stromu kafrovníku), senem či sušenými bylinkami. Opět nelze říct, jak dobře plnily svůj účel, ale dle mého názoru rozhodně vypadaly dobře.

    Divadla a stadiony zejí prázdnotou. Představení se nekonají a na fotbalový zápas si v posledních týdnech musíme nechat zajít chuť. Současná situace přidělává vrásky oběma stranám, hercům i fotbalistům. Dejvické divadlo se proto rozhodlo navázat spolupráci s fotbalovým klubem Bohemians Praha 1905 a dalo tak vzniknout projektu na podporu DD, klubu, Herecké asociace a Nemocnice Na Františku. V neděli 26.4. v 17.00 došlo k virtuálnímu utkání, při němž si obě sestavy poměřily své síly. Jak ale takto neobvyklý zápas probíhal?

    21. července 1969 se člověk poprvé dostal na Měsíc. Konspirační teoretici ale celou událost popírají.

    Tato teorie začala již po návratu astronautů na Zemi. Důvody jejího vzniku byly různé. Nejčastější argumenty jsou, že se na fotografiích na pozadí nenacházejí  hvězdy, že americká vlajka působí, jako kdyby vlála, ačkoliv je na Měsíci vakuum, že stopy astronautů byly kupodivu ostré, nebo že záření Van Allenových pásů (radiační pásy v magnetickém poli planety) je smrtelné a posádka by cestu neměla šanci přežít.