V dnešních časech, kdy nám internet slouží jako primární a častokrát i jediný zdroj komunikace, je velmi obtížné si fungování bez jeho přítomnosti představit. Dokonce se stalo naším závazkem a povinností býti stále připojeni. Pro psychiku to mimo jiné znamená, že se nám potenciální mamut přesunul do virtuálního světa. Při stresových situacích je běžné, že naše tělo reaguje, tedy adrenalin stoupá, máme podvědomý pocit ohrožení života a vše nám říká, že by bylo nejlepší utéct. Dříve, tedy vážně hodně dávno, když lidé utíkali například před oním mamutem, pomohlo jim toto fyzické vypětí k záchraně života. Naše běžné hrozby jsou však častokrát statické, tedy zkoušky, testy, účty,... A před těmi povětšinou utéci tak úplně nepomůže a v danou chvíli to dost možná ani nejde. Stane se tak snadno, že se nám udělá zle. Při sociálním distancovaní toto schéma nabírá ještě větší absurditu, jelikož jsou všechny hrozby v online prostoru, což dokáže být pěkně matoucí. Jediným únikem je tak možná paradoxně právě realita, protože jestli má virtuální mamut nějakou výhodu, tak snad jen tu, že jde vypnout.
Před pár týdny jsem se začala hlouběji zajímat o problematiku drog – o vznik drogové závislosti, jejich užívání a následné léčení. Na toto téma existuje mnoho literatury, přednášek a životních příběhů. Mně byl nejbližší spisovatel a lékař Gabor Maté, takže jestli budete souznit s názory, které tu dnes předestřu, víte, odkud jsem čerpala.
Počínaje dneškem začínají vycházet na našich stránkách komiksy od naší nové ilustrátorky Nely Vavříkové. Takže se jistě máte na co těšit!
Ani v letošním roce se výročí sametové revoluce neobejde bez náležitých oslav. Kvůli současné situaci sice není možné pořádat velká shromáždění a účastnit se kulturních akcí s touto oslavou neodmyslitelně spojených, ale i tak pořád existuje mnoho způsobů, jak si tento den připomenout v souladu s vládními opatřeními. Zapálit si za oknem svíčku, udělat dobrý skutek nebo si z pohodlí domova pustit jednu z debat, koncertů či divadelních představení. Je možné ale 17. listopad oslavit i mimo domov?
Smutek. Emoce, kterou někdy pociťuje každý z nás. Objeví se nečekaně a přináší s sebou nesnesitelnou bolest, která nás sžírá a nenechá nás zapomenout na naše problémy, ztráty či bolestné vzpomínky. Najednou se stane toto utrpení naší jedinou myšlenkou, jediným pocitem, který naplní celou naši mysl, a my úplně zapomeneme na krásu kolem sebe a upneme se pouze k tomu špatnému. Někdo se ve smutku přímo utápí a dokonce jej vítá, neboť si myslí, že je to jediné, co si zaslouží. Smutek sice může pomoci, a dokonce je i zdravý, ale ne dlouhodobě. Postupně nás totiž začne kousek po kousku zabíjet a my si to ani neuvědomíme. Proto bychom neměli toto období příliš prodlužovat, ale naopak bychom se měli snažit se jej co nejdříve zbavit.
Byla první republika opravdu tak šťastnou a úspěšnou dobou, jak se mezi lidmi traduje? Panovala skutečně mezi občany spravedlnost a rovnost? Vcházeli do politiky všichni pouze s vidinou služby státu a existovalo něco jako korupce? Byly vznik a konec tohoto období takové, jak si představujeme dnes? Jak vypadal život obyčejných lidí, jakým jazykem hovořili a jakému jazyku se učili ve škole? Odpovědi na tyto otázky nejsou jednoduché a zcela určitě se nám nepodaří obsáhnout je v celé jejich šíři, přesto bychom se chtěli v tomto článku pokusit alespoň o jejich nastínění.
Tomáš Baťa má dokonale romantický životní příběh jako se na velkou osobnost patří. V dětství mu zemřela matka a žil pouze s otcem, se kterým nevycházel vůbec dobře. Dokonce ani jeho kariérní začátky nebyly příliš úspěšné – vyhodili ho z továrny na ševcovské stroje a první pokusy rozjet vlastní obchod byly nezdárné. Nakonec ale vytrval a stal se velkým podnikatelem. Když zpětně mluví o své cestě, tak dává velký důraz na dřině a hlavně sebekázeň.
4.11.2020, Gymnázium Strakonice
Pokud jste poslední rok nestrávili na opuštěném ostrově tisíce kilometrů daleko od domova a neměli po ruce žádný rozhlasový přijímač či jiné technologické zařízení, tak pravděpodobně víte, že leitmotivem všech informačních kanálů se někdy od února stalo téma koronavirus. Celý svět se domnívá, že toto virové sluníčko pochází z Wuchanu a nebýt jistých skutečností, které před nedávnem vyšly najevo, bychom se asi pravdu o jeho donedávna zatajovaném původu ani nedozvěděli. Kdo ale doopravdy stál za jeho vznikem? A co o celém případu říká jeden z očitých svědků?