V posledních letech se o internetu a technologiích ve vztahu k mladým lidem hovoří pouze v negativním kontextu. Člověk má pocit, že pokud mobil a počítač okamžitě nezničí, automaticky bude hloupý, bez slovní zásoby, s vráskami na krku, depresemi, a ještě ho vytasí z chemie. Nemůžu ani jeden z těchto faktů popřít (zvlášť u chemie nikdo nikdy neví), ale hraniční přístup k věci nikdy nic dobrého nepřináší. Nešiřme tak agresivní zákazy a strach, ale pojďme se společně zamyslet, jak každý z nás může internet využít v náš prospěch a kde najít zajímavé informace.

 Zajímavé podcasty, videa a talky

    Jedním z mých nejoblíbenějších způsobů, jak na internetu trávit čas, je právě audiovizuální obsah. Nemá cenu vám tady jako největší novinku představovat TEDx, Deeptalks, pořad Host Lucie Výborné, DVTV ani Proti proudu od Dana Tržila.

Trochu poezie jednou za čas neuškodí (pokud vůbec se dá tohle žblebtání poezií nazývat - no, pojmenujte si to, jak chcete). Na konci je Balada o hrnci - jestli se tam prokoušete. 

    Jako každý rok v tento den si zase v hlavě říkáte: „Už je to tady – Valentýn! Všude samý srdíčka, láska, zamilovaný páry…“ Všichni máme povědomost o tomhle dni plném lásky. Ať už ho jen opovrženě přehlížíme, nezaujatě registrujeme, nebo jsme vášnivými vyznavači, začíná se jím ovzduší okolo nás přímo plnit. Milenci se na tenhle slavný 14. únor vzájemně obdarovávají nejrůznějšími cukrovinkami, plyšovými zvířátky, nebo si chystají tajné večeře při svíčkách. Ale řekněte sami, kdo z vás vůbec ví, kde se tenhle podivný zvyk vlastně vzal?

    Myšlenka oslav mileneckého vztahu není vůbec novodobá, jak se může zdát. Kořeny bychom mohli hledat už ve starověkém Římě, kde ženy tuto slavnost pojaly spíše jako obřad plodnosti. Římští knězi zhruba v polovině měsíce února obětovali zvíře v jeskyni, která dle legendy měla být Romulovým a Removým domovem s vlčí matkou. S kusy takového masa se pak jásající průvod prodíral městem. Některé ženy, bujaré nadšenkyně, se jimi nechávaly mlátit a fackovat. Věřily totiž, že jim to zajistí vysoký počet potomstva. Dívky také v předvečer tohoto pohanského svátku s názvem Lupercalia vhazovaly svá jména do džbánu. Chlapci je následně vytahovali a takto utvořený pár spolu měl následující rok žít. Pokud by soužití fungovalo, mohli si jej samozřejmě prodloužit.

    Jednaosmdesátiletý Stanislav Křeček se stane na příštích šest let ombudsmanem. Ve funkci zastoupí Annu Šabatovou. Ve druhém kole volby mu dali poslanci přednost před vládním zmocněncem u Evropského soudu pro lidská práva Vítem Alexandrem Schromem, kterému vyjádřil podporu Senát. Stanislav Křeček byl na kandidaturu navržen prezidentem republiky Milošem Zemanem. Co tato pozice obnáší a proč se vůči zvolenému kandidátovi zdvihla vlna protestu?

     ,,Co děláš? Poslouchám podcasty. Co že to posloucháš?“ Podcast. Asi každý se s tímto termínem setkal ať už během běžného hovoru nebo na něj tohle slovo vyskočilo během brouzdání po internetu. Málokdo vám však dovede spolehlivě vysvětlit, o co se jedná. Pojďme se na něj tedy společně podívat.

   Co to je a jak vytvořit poutavý podcast?

   Když bychom se měli podívat na vznik samotného slova podcast, tak se dopátráme k tomu, že vzniklo spojením slov iPod (Pod = Personal On Demand) a anglického broadcasting, tedy vysílání. Za podcasting se obecně považuje šíření informací, zvukových nahrávek, které jistým způsobem konkurují rozhlasu. Naleznete je na internetu, pohodlnější je však stáhnout některou z mobilních aplikací a poslouchat je přímo z nich (např. Spotify). Záznam má sám o sobě délku pár desítek minut, ale v některých případech může nabýt délky až několika hodin. Pokud vás napadlo, že byste si nahrávání podcastů chtěli také vyzkoušet a říkáte si, že na tom nemůže přece být nic těžkého, tak se pletete. Celý proces od sepsání scénáře až po zveřejnění je velmi časově náročný a je během na dlouhou trať. Samotné upravování a stříhání nahrávky chvíli zabere a pokud si přejete, aby vaše nahrávky poslouchalo víc lidí, tak budete muset zapojit kreativitu a něčím svoji práci ozvláštnit. Například Filip Titlbach z Deníku N, jehož přednášky o rozmachu podcastů se naše redakce před pár měsíci zúčastnila, považuje odlišnost a zajímavost za jedny z nejdůležitějších aspektů při tvoření takového záznamu. Ve svých audiozáznamech se zabývá investigativními tématy a na závěr vždy přidá vlastní jízlivou poznámku. Navíc časté vtipy a přidání dalších zvukových prostřihů posluchače zaujme víc, než jednolité tlachání o čemkoli. Můžete si takto vytvořit i vlastní značku, což je pro budoucí úspěch celkem důležité. Také byste měli pokládat častěji otevřené otázky, jelikož pak se vám snadno stane, že dostanete jednoduchou a přímou odpověď - ano/ne a nebudete se mít kam pohnout.

    Letos probíhá již 8. ročník kampaně s názvem Suchej únor, která ponouká Čechy, aby v únoru nepili a na konci měsíce se ohlédli a popřemýšleli o roli alkoholu v jejich životech. Průzkumy ukazují, že za hranou rizikového pití je přes milion dospělých lidí, což je zhruba každý 7. Nejen, že to všechny daňové poplatníky stojí nemalý peníz, ale alkoholismus je prvek, který mnohdy nabourává leckteré společenské vztahy.

    Zároveň je tato problematika zlehčována, protože kdekdo svou nadměrnou konzumaci ani neskrývá, a jelikož se pojí i s tradicí. Koneckonců, každý v patnácti nebo šestnácti letech dostane na rodinné oslavě srknout vína, protože je to výjimečná příležitost a protože „pro jednou může“. Možná, že právě tento postoj k alkoholu, kdy ho rodiče svým dětem dopřávají jako něco dospělého a něco, co dětské oči mohou vnímat jako velmi cenné, je začátek. Děti pak chtějí každou společenskou událost pozvednout právě tím, že si otevřou lahev vína, jelikož se jim vytvoří asociace mezi jejím pitím a vysokou úrovní setkání. A možná, že je tato teorie dalším ukazatelem hyperkorektnosti, která jen neví, jak na švejkovské zvyky – jako je právě pití alkoholu – reagovat.

    Na gymplu čas utíká rychleji než kdekoli jinde. Minuty se zde velmi snadno mění v hodiny, hodiny ve dny a než se nadějete,  tak tu opět máme pololetí. Je proto příjemnou změnou tuto, už dá se říci rutinní studentovu ,,pracovní“ směnu, něčím narušit a obohatit. Vedení (nevím, kdo z učitelů přesně, proto zůstaňme u výrazu vedení) se rozhodlo na naší škole uskutečnit Den pro kariéru, při němž se nám představilo hned několik společností.  Dále nám na přednášce o budoucnosti na trhu práce v následujících letech bylo řečeno, jak to pravděpodobně bude vypadat a jaká povolání budou vyhledávaná a na závěr jsme se po obědě (mňam) rozdělili na menší skupinky a vyrazili na workshopy. Celý program byl opravdu rozmanitý a zúčastnili se ho třeťáci spolu s maturitou stíhanými čtvrťáky, nám Grafomanům se však vždycky povede protlačit kamkoliv, díky čemuž si teď můžete přečíst tuto reportáž a nakouknout tak celému dni pod pokličku.