Tento týden se po neobvykle kratší pauze vrátí nejslavnější fotbalová soutěž Liga Mistrů (UEFA Champions League), přezdívaná jako milionářská soutěž a druhý evropský pohár Evropská liga (UEFA Europa League), kde tentokrát uvidíme tři české zástupce. Start těchto pohárů byl ovlivněn pandemií koronaviru a místo v půlce září začíná až nyní, o měsíc později. 
Akademie filmového umění a věd v USA, která zajišťuje udílení prestižních filmových cen Oscar, zveřejnila změny. Nově by od roku 2024 zlatou sošku mohl vyhrát pouze film, který splňuje určité kvóty. Jedná se například o podíl herců z podreprezentovaných rasových nebo etnických skupin, zastoupení žen nebo homosexuálních osob.
Mně osobně jsou nové změny k smíchu. O kvalitě filmu dle mého názoru nerozhoduje počet homosexuálů, žen nebo lidí z rasové skupiny, ale dobrý scénář, myšlenka, zvrat, atmosféra, režie a herecké výkony. Není to poprvé, co mě Hollywood překvapil, protože docela nedávno Američané prohlásili jeden ze svých nejlepších filmů za rasistický. Jednalo se o lidmi velice oblíbený film Forrest Gump, který si na ČSFD vysloužil úctyhodných 94%.
Zavření hranic Maďarské republiky začátkem září z důvodu ochrany obyvatelstva mohlo vypadat jako velice zvláštní. Mnohými to bylo označeno jako další krok k omezení demokracie v Maďarsku a k větší izolaci země. To už byl několikátý pofidérní krok, ale jak vypadaly ty prvotní?
Spisovatel a publicista Karel Čapek patří bezpochyby mezi nejvýznamnější české autory vůbec. Přesto, nebo možná právě proto, měl tento prvorepublikový intelektuál mnoho nepřátel, a to převážně z řad katolíků, fašistů nebo komunistů. Ostatně i sám Čapek s žádným z těchto směrů nesympatizoval. V tomto textu se pokusím zaměřit a poukázat na protichůdnost Čapkových názorů s ideologií komunismu. Posouží mi k tomu odpověď Karla Čapka v rámci ankety nesoucí název „Proč nejsem komunistou“. Tato anketa byla publikována roku 1924 v revue Přítomnost a vytvořil ji šéfredaktor Ferdinand Peroutka.
EPICentrum Strakonice je místní spolek, který má kořeny na našem gymplu. Mezi zakladatele se řadí Drahomír Kolenčík, lékař v současné době pracující v USA a momentálně dělající na testu pro detekci rakoviny (odkaz na článek, v němž se dozvíte více, najdete na konci tohoto článku), Václav Šísl, jaderný fyzik pracující ve Švýcarsku nebo Kristýna Bačová, studentka statistiky na VŠE. V minulosti jsme zorganizovali velkou škálu akcí, jako např. besedu o veřejném prostoru, předvolební debaty ke komunálním volbách v roce 2018, oslavy 17. listopadu s názvem Svobodné Strakonice nebo online konferenci mezi studenty a pedagogy o distanční výuce v době koronaviru. No a naposledy to byla debata kandidátů do Senátu ze Strakonicka, Písecka a Prachaticka. S nápadem přišel Drahoš, který tou dobou byl už nějaký čas v USA, a tak byl pro mě a Zuzku Vodákovou oporou na dálku. Celá idea se zrodila na konci prázdnin, a tak jsme měli jen omezený čas pro zařízení všeho potřebného.
Josef Ressel - lodní šroub
V první polovině 19. století nebyla lodní doprava příliš výnosným odvětvím. Lodě byly těžké, špatně se s nimi manévrovalo, ale hlavně, byly velice pomalé. Díky plachtám je poháněl vítr, ten ovšem nebyl vždy příznivý a lodní doprava tak nebyla příliš spolehlivá. Ani s příchodem kolesových parníků se nic nezměnilo. Tato skutečnost velmi trýznila i českého spisovatele, vynálezce, původně však lesníka Josefa Ressela. V Terstu, v jeho pracovišti spojeném s lesnictvím, se nápad zrychlit lodní dopravu pomocí šroubu zrodil a byl zde i zrealizován. Po prvních zkouškách na řece Krce ve Slovinsku začaly testy šroubu i na moři u Terstu. Lodní šroub postupně zdokonaloval, dokonce ho úspěšně odzkoušel i na parnících. Roku 1827 získal patent, ale velkého věhlasu se nedočkal. Až deset let po jeho smrti mu byl objev uznán veřejně a začal tak velký posun vpřed v oblasti lodní dopravy. Dodnes používají lodě k pohonu lodní šrouby, nepříliš odlišné od Resslova objevu.
Volby do Senátu už se blíží a letos jsou k nim navíc připojené i krajské volby. Po městě už můžeme vidět vyvěšené transparenty kandidátů a také můžeme ochutnat nějaký ten koláček, kterým se nás jednotliví uchazeči snaží dostat na svoji stranu. Rozhodnutí, koho zvolit, je vždy nesnadné a proto vám nabízím rozhovor s jednou z kandidátek, kterou najdete mezi nezávislými uchazeči.
Paní Kurschová je především manželkou a maminkou 3 dětí. Jak jsem pochopila z rozhovoru, rodina je u ní na prvním místě. Dále je také podnikatelkou a majitelkou módního salónu. Sama se o módu zajímá a pořádá i různá sezení a přednášky o správném oblékání a etiketě. Kromě toho založila nadaci Srdce pro Strakonice, která pomáhá lidem v těžké životní situaci. Jako organizátor se podílí na spoustě akcích jako např. Strakonice nejen sobě. A teď si k tomu navíc přihodila kandidaturu do Senátu.