Jistě jste v posledních měsících zaznamenali kolovat po instagramu vtipné obrázky (memes), které nás dokáží pobavit i před testem z matiky. A tak si Grafoman pro svéčtenáře připravil krátký rozhovor se zakladateli stránky gymstr_mimz. Pokračování textu Rozhovor s Gymstr_Mimz
Memento: Kouzelný cirkus
Na nějaké filmy se člověk podívá jednou a bohatě mu to stačí. Film se zahraje dvakrát, třikrát v kině a dost. Kouzelný cirkus se ale hraje v Národním divadle už 41 let, což sčítá kolem 6500 repríz. Pokračování textu Memento: Kouzelný cirkus
Společenská etiketa v divadle
Svačit v teplákách a zablácených teniskách řízek s chlebem uprostřed srdcervoucího monologu Hamleta, by si (doufejme!) nedovolil žádný z nás, existuje ale spousta dalších přestupků zdánlivě drobnějších, ve finále však neméně nevhodných a společensky nepřípustných, které můžou způsobit trapné chvilky nejen nám, ale i ostatním návštěvníkům tak prestižní události, ke kterým představení v Národním divadle bezesporu náleží. Pokračování textu Společenská etiketa v divadle
Memento: Národní divadlo v plamenech
Píše se 12. srpen roku 1881 a klempíři Emil Jenisch a Václav Zinniburg právě na fasádu nově otevřeného Národního divadla instalují módní novinku – hromosvod. Pár hodin na to dochází k jedné z největších tragédií v historii české kultury. Divadlo, ve kterém herci stihli odehrát pouhých 12 představení, je v plamenech. Kdo za tímto požárem stojí? Pokračování textu Memento: Národní divadlo v plamenech
Memento: První hra
Opera Libuše je dílem slavného skladatele Bedřicha Smetany. Proč o ní vlastně píšu? Přece proto, že byla uvedena v roce 1881 při otevření Národního divadla v Praze, o kterém tenhle týden píšeme. Pokud jste četli včerejší článek, tak víte, že právě včera bylo výročí od položení základního kamene budovy divadla a zahájením jeho stavby.
Memento: Základní kámen Národního divadla
K ránu 16. května roku 1868 ožilo okolí pražské Invalidovny nezvyklým ruchem. Proudily sem zástupy lidí oblečených do historických či lidových krojů nebo jiného svátečního oděvu a připravovaly se i alegorické vozy. To všechno se spojilo do ohromného průvodu, který zamířil přes polovinu Prahy k nábřeží Vltavy, kde byly slavnostně položeny základní kameny budoucího Národního divadla. Pokračování textu Memento: Základní kámen Národního divadla
Svět, kde se tvořej džentlmeni
ČÁST ČTVRTÁ
Vlastimil
Na linu v chodbě mi podklouzly nohy a já se rozplác jak širokej, tak tlustej. Plnoštíhlej, říkává Tereza, když si ze mě utahuje. S břišákama v utajení. Pokračování textu Svět, kde se tvořej džentlmeni
Pecha Kucha Night
„Ve Strakonicích se nic neděje.“ Věta, kterou každý zdejší rádoby kulturní člověk mučednicky prohlásí zhruba dvakrát třikrát denně, když je pro jistotu doma, aby se ještě náhodou něco fakt dít nezačalo. Nebudu vám tvrdit, že každej den tady je kulturní posvícení, ale sem tam se něco najde. A já kdysi našla Pecha Kucha [pečakuča].
Kde jsi teď?
Kde jsi teď, pověz? Kam jsi odešel? Pokračování textu Kde jsi teď?
Svět, kde se tvořej džentlmeni
ČÁST TŘETÍ
Doubrava
Nenechala jsem se rušit Gejmího melancholickou náladou. Každej jednou zmizí a Bůh si to sám přebere. Měla jsem svý povinnosti a svý výsady a činila se co nejlíp, aby co nejvíc nešťastníků bylo spokojenejch. Získala jsem čas od času dobrého přítele. Víc mě nezajímalo. Pokračování textu Svět, kde se tvořej džentlmeni