Před nedávnem se ve Volyni na tvrzi pořádal kurz afrických tanců vedený partou lidí z Ghany, která si říká GhanaDance Ensemble a já měla to štěstí, že jsem se toho mohla zúčastnit.

Kurz vedl Clifford Selorm Ametefe, což je tanečník, lektor a choreograf pocházející z města Kokomlemle z regionu Greater Accra v Ghaně. Získal už řadu ocenění, včetně toho, že vyhrál v roce 2014 Top Male model of Ghana a spoustu tanečních soutěží. Do České republiky se poprvé podíval v roce 2017, kdy vystupoval na tanečním festivalu v Praze. V Ghaně se zúčastnil více než 140 divadelních a tanečních představení s výbornými ghanskými i mezinárodními umělci. Kromě modelingu a tancování se věnuje i pořádání mnoha akcí jako např. organizování prvního ročníku Legon Fashion Weekend věnovanému podpoře ghanskému obchodu s odívaním. V Ghaně se zúčastnil více než 140 divadelních a tanečních představení s výbornými ghanskými i mezinárodními umělci. Kromě modelingu a tancování se věnuje i pořádání mnoha akcí jako např. organizování prvního ročníku Legon Fashion Weekend věnovanému podpoře ghanskému obchodu s odívaním.

Pavel Drdel a Sůl & Řepa jsou v poslední době dost skloňovanými jmény.
Sůl & Řepa je restaurace, která ve Strakonicích funguje necelé dva roky, sklízí pozitivní ohlasy a mnozí lidé si ji s městem asociují. 
Pavel Drdel je kuchař, který po nějaký čas vařil kupříkladu v Německu a Itálii a jeho kuchyně se, dalo by se říci, snaží souznít s přírodou. Uvolil se podstoupit tento rozhovor, kde rozjímá nad chodem restaurace a gastronomií obecně, ale zaznívají zde i poněkud hluboké myšlenky o jeho životě.

Proč název Sůl & Řepa?

Strašně rád pracuji s řepou, je to jedna z mých nejoblíbenějších surovin. Než vznikla restaurace a dělali jsme různé degustace po kraji, už jsem věděl, že to bude řepa. Úplně původně jsem chtěl název anglicky, ale to mi manželka vymluvila, protože lidi si musí říct: jdeme do… třeba Kozlovny nebo zkrátka někam.

Není žádným tajemstvím, že účast Čechů ve volbách do Evropského parlamentu je, eufemisticky řečeno, nízká. V roce 2014 se účastnilo jen 18,20 % obyvatelstva, čímž si Česká republika zasloužila předposlední místo ze všech evropských zemí, kdy nás podrželi už jen bratia Slováci se svými 13 %. (Zajímavé je, že v předchozích letech u nás byla účast vždy přibližně o 10 % větší, tedy okolo 28 %.) Jako logická příčina tak vysoké neúčasti se nabízí neznalost systému snoubená s českou letargií, kdy si všichni za podpory populistických hesel raději stěžují na „ty nahoře“, ačkoli si možná neuvědomují, že „ty nahoře“ volí „ti dole“, což jsou právě oni. Nejsem ovšem politoložka a místo analyzování stavu českých voličů jsem se rozhodla zjistit, jakou roli hraje v politice škola. Uvědomme si přitom, že existuje teprve kolem třiceti ročníků, které se učily o aktuálním politickém systému a nejmodernějších dějinách – alespoň v porovnání právě s předchozími lety.

Klaním se před mocí světa

V posledních dnech jste mohli zaznamenat, že na Instagramu se objevil účet Eva.stories, jehož popularita den ode dne neustále roste. Ptáte se, čím je tento profil tak rozdílný od ostatních, že během prvních 14 hodin si jeho příběhy zobrazilo přes 100 milionů lidí?

 Jedná se totiž o projekt izraelského milionáře Mati Kochaviho, který se tímto netradičním způsobem pokusil přiblížit dnešní generaci život židovské dívky během druhé světové války. Vše začíná jednoho poklidného dne, kdy mladá Eva Heymanová slaví 13. narozeniny. Je šťastná, tančí a vesele si tento den užívá. Jejím snem je stát se fotoreportérkou. Příběhům nechybí různé barevné filtry a dívka natáčí videa buď v režimu selfie, a nebo drží mobil v úrovni očí a ukazuje, co se kolem ní děje. Válka je pro ni daleko. Bohužel ne na dlouho.