Už je to dva týdny, co slyšela v televizi, že syndrom se dostal až k ní. Od začátku bylo jasné, že otázkou není, jestli nemoc rozežere celý svět, ale kdy. Svět se už rok stal pouhým skladištěm mrtvol. I když všichni stále chodili do práce, škol a kostelů, bylo jasné, že nemoc si vezme pod svá křídla i je. Otázkou stále bylo kdy.

            Po roce se dočkala. Každý večer si pustila obrazovku, která hlásala, že smrt už je zase o kontinent blíže. O stát blíže. O kraj. O město. Každý den se loučila se svým mužem, jako by to bylo naposledy, avšak rozhodla se, že bude bojovat do poslední chvíle. Nesmí ji dostat.