Ano, čtete správně. V tomto článku si rozebereme jeden z psychických stavů, který tíží nemalou část našich vrstevníků.

    Pan Plaček vždycky říkává, že někdo sportuje a někdo je holt spíše typ studijní. A tak jsem si pomocí velice osobité interpretace slovního spojení „studijní typ“ lehce omluvila své neschopnosti v hodinách tělocviku a žila dál svůj poklidný život. Téhle, dejme tomu, mantry jsem se držela pěknou řádku let. Přesněji řečeno až doposud. Mělo mi dojít, že si sice můžu přezdívat „studijní typ“, ale učitele tím obalamutím jen horko těžko. Ačkoli na oválu, tam jsem poslední pořád. Kdybych si teď ovšem měla vybrat, jakým typem se stát, skoro by už bylo jednodušší dát se na ten sport.

    Ztrácíte již přehled v neustále narůstajících hromadách knih, které vycházejí a objevují se za výlohami knihkupectví? Jste knižními fanoušky, ale nevíte, do čeho dalšího se teď pustit?  V tomto článku vám představím čtyři novinky, které podle mého názoru potěší dušičku každého čtenáře, a dokonce vyjdou během února a března, tudíž se budete moci brzy pustit do čtení.

    S příchodem internetu se nám otevřela zcela nová a tajuplná dimenze. Komunikace s lidmi na tisíce mil vzdálenými nebyla nikdy jednodušší, přístup k jakýmkoli informacím kdykoli a kdekoli a k tomu spoustu dalších vymožeností, které nás provází každodenním životem. Zní to sice parádně, ale jak se říká: „Každý rub má svůj líc.“

    Comic Con. Každý z vás se už o něm pravděpodobně někdy doslechl. Jedná se o festival, na kterém si každý nadšenec přijde na své. Nezáleží na tom, zda čtete radši komiksy, nebo nedáte dopustit na seriály. Najdete zde opravdu všechno. Akce byla původně pořádaná samotnými fanoušky. Jejich prvotním záměrem sice nebylo vydělávat, ale festival se těšil takové oblibě, že dnes je tomu zcela jinak. Stal se jednou z největších událostí všech příznivců komiksů, filmů, seriálů a mnohého dalšího. Seženete zde nejrůznější figurky vašich oblíbených postav, limitovaná vydání, plakáty a každého nadšence potěší i fakt, že většinou dorazí i samotní autoři rozdávající autogramy, či kreslící ilustrace.

    Za slunečných jarních dnů, kdy už konvalinky dávno odkvetly a na svět se v zahradách začínaly usmívat první růže, jsem sedávala na polorozpadlé zídce za městem a pozorovala vodní hladinu. V takových chvílích mi bývalo dobře. Z nedalekého statku sem tam vyběhla jehňata, či kůzlata a proháněla se na druhém břehu. Často se mi naskytl pohled na ryby plující poklidně u dna. Mohou si odplavat, kam chtějí, a přesto zůstávají tady. Jakoby je tu drželo tohle místo, kde člověk zapomíná i na čas.

    V posledních letech se o internetu a technologiích ve vztahu k mladým lidem hovoří pouze v negativním kontextu. Člověk má pocit, že pokud mobil a počítač okamžitě nezničí, automaticky bude hloupý, bez slovní zásoby, s vráskami na krku, depresemi, a ještě ho vytasí z chemie. Nemůžu ani jeden z těchto faktů popřít (zvlášť u chemie nikdo nikdy neví), ale hraniční přístup k věci nikdy nic dobrého nepřináší. Nešiřme tak agresivní zákazy a strach, ale pojďme se společně zamyslet, jak každý z nás může internet využít v náš prospěch a kde najít zajímavé informace.

 Zajímavé podcasty, videa a talky

    Jedním z mých nejoblíbenějších způsobů, jak na internetu trávit čas, je právě audiovizuální obsah. Nemá cenu vám tady jako největší novinku představovat TEDx, Deeptalks, pořad Host Lucie Výborné, DVTV ani Proti proudu od Dana Tržila.

Trochu poezie jednou za čas neuškodí (pokud vůbec se dá tohle žblebtání poezií nazývat - no, pojmenujte si to, jak chcete). Na konci je Balada o hrnci - jestli se tam prokoušete. 

    Jako každý rok v tento den si zase v hlavě říkáte: „Už je to tady – Valentýn! Všude samý srdíčka, láska, zamilovaný páry…“ Všichni máme povědomost o tomhle dni plném lásky. Ať už ho jen opovrženě přehlížíme, nezaujatě registrujeme, nebo jsme vášnivými vyznavači, začíná se jím ovzduší okolo nás přímo plnit. Milenci se na tenhle slavný 14. únor vzájemně obdarovávají nejrůznějšími cukrovinkami, plyšovými zvířátky, nebo si chystají tajné večeře při svíčkách. Ale řekněte sami, kdo z vás vůbec ví, kde se tenhle podivný zvyk vlastně vzal?

    Myšlenka oslav mileneckého vztahu není vůbec novodobá, jak se může zdát. Kořeny bychom mohli hledat už ve starověkém Římě, kde ženy tuto slavnost pojaly spíše jako obřad plodnosti. Římští knězi zhruba v polovině měsíce února obětovali zvíře v jeskyni, která dle legendy měla být Romulovým a Removým domovem s vlčí matkou. S kusy takového masa se pak jásající průvod prodíral městem. Některé ženy, bujaré nadšenkyně, se jimi nechávaly mlátit a fackovat. Věřily totiž, že jim to zajistí vysoký počet potomstva. Dívky také v předvečer tohoto pohanského svátku s názvem Lupercalia vhazovaly svá jména do džbánu. Chlapci je následně vytahovali a takto utvořený pár spolu měl následující rok žít. Pokud by soužití fungovalo, mohli si jej samozřejmě prodloužit.