Kdyby to současná situace umožňovala, určitě by dnes probíhala v mnoha českých kavárnách akce Zaplať básní. 21.březen je totiž Světovým dnem poezie a v řadě podniků můžete právě básní za svou kávu nebo čaj zaplatit. No, alespoň k něčemu by mi to všechno žblebtání bylo. Tak některé z nich vydám pro letošek tady, aby se neřeklo. Život básníka je holt velká řehole. 

    Díky současné situaci v České republice čelíme celoplošnému zákazu akcí, takže na kulturní zážitek, ať už v podobě koncertu, nebo divadelního představení, si musíme momentálně nechat zajít chuť. Již několik dní platí také zákaz shlukování se a vycházení z domu, pokud to není vyloženě nutné. Umělci jsou však lidé vynalézaví a i po zavedení množství zákazů a omezení objevili řadu způsobů, jak pokračovat ve svých vystoupeních, bavit, pomáhat a vzdělávat ostatní. 

    Dnes je Mezinárodní den spánku, což by si žádalo slavnostních dvacet po o, ale jak se v dnešním článku dozvíte, není to s tím šlofíkem tak lehké. Velmi zjednodušeně se budeme věnovat spánku z hlediska fyziky (totiž světla) a biologie (hormonů).

    Začneme probuzením. Ideálním scénářem by bylo se po probuzení nějaký čas dívat z okna, čímž poskytnete tělu zprávu o světle – sdělíte mu, kolik je hodin. Konkrétně to sdělíte části mozku, kde se nachází suprachiasmatická jádra. Ty slouží jako světový čas, podle kterých si nařídí hodinky všechny buňky v těle.

    Tím pádem se vašemu tělu dostane dopaminu, kortizolu a zvýší se stresové hladiny. Když mluvím o stresových hladinách, nemyslím tím škodlivý distres, ale základní drive, který nás donutí vůbec něco udělat.

    Pád komunistického režimu společně s přeorientováním politického zřízení na pluralitní demokracii s sebou přineslo mnohé. Kromě toho se zcela změnil přístup k médiím jako takovým. Za totalitního režimu byla u nás Československá televize jedinou veřejnoprávní televizí a po dlouhou dobu i jedinou vysílací stanicí vůbec. Po revoluci, jako mávnutím kouzelné hůlky, nastala mnohem větší volnost v publikování obsahu než kdy dříve, striktní až absurdní a svazující pravidla zmizela a napětí se uvolnilo, což v některých případech, buďme upřímní, vedlo k velmi zajímavým projektům.

    Začít tím, jestli si někdo z Vás vzpomíná na pořady z devadesátek, rozhodně nemá smysl. Osobně jsem ty časy nezažila, jelikož jsem ještě nebyla na světě. Dnešní doba nám ale nabízí mnoho příležitostí, jak se k takovým skvostům dostat. Navíc pravidelný divák jistě již postřehl, že na určitých televizních stanicích dochází k jejich celkem častým reprízám. Řada z nich stále sklízí úspěch, zatímco některé… Především se jedná o nejrůznější ,,reality show,“ soutěžní pořady a tak podobně. Pojďme si teď blíže ukázat a připomenout některé známější kousky.

    Všechno to začalo před dvěma týdny. Ta nejistota a strach, které mučí mysl, přišly do mé hlavy, když jsem se dívala, jak moje kamarádka prochází uličkou po červeném koberci a všem svým spolužákům - maturantům podává ruku na plácnutí. V ten moment jsem si uvědomila, že já touto uličkou budu za rok procházet také, budu muset rozhodnout o svém životě a možná učinit nejradikálnější změnu vůbec.

    Když jsem v médiích slyšela, že je coronavirus v Lombardii, první, na koho jsem si vzpomněla, byla moje sestřenka Sara (17) s její rodinou, která v této oblasti žije. Bydlí ve městě Lograto, jež čítá necelé čtyři tisíce obyvatel, studuje však na střední škole ve městě Brescia, což je 2. největší město Lombardie a má o něco více obyvatel než Plzeň.

Saro, jaká je situace v Brescia?

Naštěstí je zde jen pár případů. Každopádně jsou školy tenhle týden (stejně jako ten minulý) zavřeny. Vláda zavřela veškeré školy v Lombardii a Vendeto.

    Gymnáziem se šíří zpráva o náhlém zmizení paní Trávníčkové rychlostí koronaviru. Není jisté, kam se poděla, ale donesla se k nám informace, že se paní Míková pokoušela napodobit medovník dle receptu největšího odborníka z pedagogického sboru na sladká jídla, pana P. Má tedy paní T skutečně angínu, jak se proslýchá, a nebo se jí kulinářské umění paní M stalo osudným?