Křičící hodiny,

jinak ohlušující ticho.

Po zdech chodí stíny koček

a na dubový schody se snáší prach

ledabyle, 

s leností usedá

hebký sníh.

Jen ten čas 

ne a ne spát.

...

 

Cukr 

         se sype

               oslaď si život

                           ten není

                                   nikdy dost 

                                               sladkej

...

 

Stojím v zapadlé rokli.

Cítím moře zpívat,

volat

a natahovat ruce

po svobodě.

Vlnky volnosti

odvály,

stromy svými kořeny

teď hladí půdu.

Život.

Smrt.

Je to jedno.

Moře v rokli

a rokle v moře.

Jen vítr 

si ví rady 

s pomíjivostí.