Je 25. 2. 1948 a Klement Gottwald čte z korby nákladního vozu na Václavském náměstí dnes již známá slova: „Právě se vracím z Hradu od pana prezidenta republiky. Dnes ráno jsem mu podal návrh na přijetí demise ministrů, kteří odstoupili 20. 2., a současně jsem panu prezidentovi navrhl seznam osob, kterými má být vláda doplněna a rekonstruována. Mohu vám sdělit, že pan prezident všechny mé návrhy, přesně tak, jak byly podány, přijal.“

Navštívila jsem místo, na kterém, být muž, požádám svou životní lásku o ruku. Nebo tam aspoň umřu, kdybych náhodou životní lásku nepotkala. (Žádost o ruku ale zní o dost líp.)

Jdu v tričku přes školní dvůr do jídelny a říkám si, že budu nemocná. Vykračuji si ve svých fajnových bačkůrkách přes Transsibiřskou magistrálu do druhého pavilonu a říkám si, že budu nemocná. Jdu na maturák v lehkém kabátku a mokasínkách a říkám si, že je to naprosto v pohodě. 

Je 27. ledna 1945. Sovětská armáda, která již takřka 4 roky sváděla boje s německou armádou a od bitvy u Stalingradu osvobodila již celou východní Evropu a podstatnou část Polska, vstupuje do malého města v dnešním Malopolském vojvodství mezi Katovicemi a Krakovem. Nedaleko od řeky Soły směrem na západ se vojákům Rudé armády naskytl pohled na rozsáhlý areál, který zprvu považovali za pracovní tábor. Ocitli se však před komplexem budov, jenž se bude budoucím generacím připomínat slovy pamětnice paní Marty Kottové, jako místo, na kterém přestala věřit v Boha.

Jan Palach se narodil 11.srpna 1948 v Praze. Roku 1968 začal studovat na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Již tehdy se začal zajímat o společenské dění a politickou situaci v Československu. Na jeho názorech se projevil i vliv Francie, kterou navštívil při studentském pobytu.

jednou si pohladíš

a lituješ navždy

pak se toho jen tak nezbavíš 

Když mě moje kamarádka přemluvila, abychom spolu jely na Humbookfest, souhlasila jsem i přes to, že jsem si pod tím nedokázala představit nic konkrétního, a protože jsem opravdu líná (což je na vidět i na tomto článku - Humbookfest se konal 6.10. a tady jsem já se svým článkem na skoro konci prosince… Pár měsíců sem, pár tam, stejně, komu na tom záleží…), rozhodla jsem se, že se nechám překvapit a uvidím až na místě. Naštěstí moje druhá drahá polovička nepřemýšlela stejně jako já, takže jsme na místo dorazily včas a napoprvé, za což jí, vzhledem k jejímu orientačnímu (ne)smyslu, patří můj velký obdiv.

V dnešní době se víc a víc lidí snaží psát, protože psát může přece každý.

Asi každý už zaznamenal, že se v kinech objevilo dlouho očekávané pokračování ságy z kouzelnického světa.