ČÁST TŘETÍ
Doubrava

Nenechala jsem se rušit Gejmího melancholickou náladou. Každej jednou zmizí a Bůh si to sám přebere. Měla jsem svý povinnosti a svý výsady a činila se co nejlíp, aby co nejvíc nešťastníků bylo spokojenejch. Získala jsem čas od času dobrého přítele. Víc mě nezajímalo.

Tak a je to tu zase. Každý týden touhle dobou vysedávám za psacím stolem s pohledem umučeného a z mysli opilé vydatným spánkem lovím hlemýždím tempem vše, co by mi mohlo přijít vhod v práci, kterou jsem si odpouštěl až do posledních chvil.