Poslední část povídky.

Pecha Kucha Night Strakonice
[pečakuča]

„Ve Strakonicích se nic neděje.“ Věta, kterou každý zdejší rádoby kulturní člověk mučednicky prohlásí zhruba dvakrát třikrát denně, když je zrovna doma, aby se ještě náhodou něco fakt dít nezačalo.
Nebudu vám tvrdit, že každej den tady je kulturní posvícení, ale sem tam se něco najde. A já kdysi našla Pecha Kucha Night.

Kde jsi teď, pověz? Kam jsi odešel?

ČÁST TŘETÍ
Doubrava

Nenechala jsem se rušit Gejmího melancholickou náladou. Každej jednou zmizí a Bůh si to sám přebere. Měla jsem svý povinnosti a svý výsady a činila se co nejlíp, aby co nejvíc nešťastníků bylo spokojenejch. Získala jsem čas od času dobrého přítele. Víc mě nezajímalo.

„Mam to teda objednat?“ – „Tak to teda objednej.“
A tímhle rozhodnutím jsme si splnily sen.

Luboš
Abyste rozuměli, já si ideální život nepředstavoval. Nebo jo, no - akorát mi prostě nestál za to sáhodlouhý bolestný uvažování. Holt některejm lidem podobný věci nevoní. My si vystačíme s tím, co máme. Teda většinou.