Když se v září 2005 konaly předčasné volby do německého Bundestagu (spolkovém sněmu v Berlíně), zvítězila konzervativní Union (CDU/CSU) s 35,2%. Na tom by ještě nebylo nic tak zvláštního, kdyby vítěznou Union nevedla vůbec poprvé v německých dějinách žena – Angela Dorothea Merkel.

Narodila se v červenci 1954 v západoněmeckém Hamburku do rodiny protestantského teologa Horsta Kasnera a učitelky latiny a angličtiny Herlind Kasner (která pro zajímavost příští rok v červenci oslaví 91. narozeniny), ještě tentýž rok se rodina odstěhovala do NDR.

Ve škole byla nadprůměrně úspěšná, vyhrávala olympiády v ruském jazyce a matematice. Maturitní zkoušku absolvovala roku 1973 s průměrem 1,0.

Nedlouho nato začala studovat fyziku na Karl Marxově univerzitě v Lipsku (dnes Lipská univerzita), kde v roce 78 vypracovala práci s názvem „Vliv prostorové korelace na rychlost reakce v biomolekulárních elementárních reakcích v hustém prostředí“ s hodnocením „velmi dobré,“ a po studiu získala práci v Ústředním ústavu fyzikální chemie v Berlíně, během níž se seznámila se svým druhým manželem Joachimem Sauberem (poprvé byla provdána za Ulricha Merkela). Některé práce po dokončení doktorátu prováděla v Praze u profesora Rudolfa Zahradníka, proto si paní kancléřka dodnes pamatuje, jak se česky řekne „der Schnitzel“.

V listopadu 1989 padá zeď a Angela Merkel se začíná politicky angažovat. Vstupuje do nově založené strany Demokratické probuzení (DA), která se v roce 1990 sjednotila se západoněmeckou CDU. Setkává se s kancléřem Helmutem Kohlem.

Ve spolkových volbách 1990 získala mandát s 48,5% odevzdaných hlasů ve volebním obvodu Stralsund – Rügen - Grimmen v Meklenbursku – Předním Pomořansku a již rok nato zastávala v Kohlově vládě post spolkové ministryně pro ženy a mládež.

Když svůj mandát s 48,6% obhájila i v roce 1994, přešla na resort spolkové ministryně životního prostředí.

1998 – rok debaklu CDU/CSU. Angela Merkel svůj poslanecký mandát (ač se ztrátou 11%) obhájila, ale „věčný kancléř“ Helmut Kohl ztratil post kancléře i předsedy Unie. Jeho nástupcem se stal Wolfgang Schäuble a Merkel byla zvolena generální tajemnicí CDU, čímž usedla v jedné z mála pozic s výkonnou mocí, která zůstala v rukou opozice vůči Schröderově vládě SPD s die Grünen. Samotnou předsedkyní Unie se stala roku 2000.

Spolkové volby 2002 Unie prohrála velice těsně (asi o 6000 hlasů) s SPD. Uznejte sami, prohrát o 6000 hlasů v zemi s 81 miliony obyvateli, to muselo dost mrzet…

A pak přichází rok 2005. SPD s vnitrostranickými rozepřemi prohrála volby v Severním Porýní – Vestfálsku, čímž se značně oslabila pozice kancléře Schrödera. Vše nakonec dospělo k předčasným volbám, které vyhrála Unie, a z povolebních vyjednávání vznikla podepsáním koaliční smlouvy s SPD tzv. „Velké koalice.“ Angela Merkel se stává kancléřkou.

Svůj úřad obhájila ještě ve volbách 2009, 2013 a 2017. Své mandáty rozhodně nevykonávala v klidné době. Namátkou: 2008 – světová finanční krize, 2008 – spor okolo Kosova, 2011 – arabské jaro, 2013 – vyšla najevo kauza jejího odposlouchávání americkou NSA, 2014 – ruská anexe ukrajinského poloostrova Krym, 2015 – řecká dluhová krize (Německo se stalo největším řeckým věřitelem, za což byla mnohokrát kritizována) …

Roku 2015 se směrem do Evropy vzedmula silná vlna imigrace především z afrických a arabských zemí. Kancléřka v září 2015 sdělila, že se Německo postará o každého Syřana, čímž vlna nekontrolované migrace do naší sousední země, ale i do Evropy obecně ještě zesílila (Německo registrovalo na 820 000 příchozích). Popularita paní Merkel prudce poklesla.

Listopad 2015 se stal neobyčejně smutným měsícem. Při teroristických útocích v Paříži zemřelo 137 lidí rukou teroristů hlásicích se k Islámskému státu. Na tuto dobu si velice dobře pamatuji, především pak na to, jak obrovský jsem tehdy měl strach. Velká část německé veřejnosti začala poukazovat na vzrůstající kriminalitu v souvislosti s migrační vlnou (např. obtěžování žen při silvestrovských oslavách v Kolíně nad Rýnem) a nebránila se ani účasti na masivních demonstracích, na nichž běžně zaznívala hesla jako: „Hau ab“ (odprejskni) nebo „Merkel muss weg“ (Merkel musí pryč).

Na jaře 2016 se konaly volby ve třech spolkových zemích, její CDU ve všech oslabila, naopak vzrůstající preference si od té doby připisuje pravicová AfD (euroskeptická a antiimigrační strana).

Ve volbách 2017 utrpěly obě strany „Velké koalice“ zdrcující ztráty. SPD získala nejhorší výsledek od války, CDU/CSU druhý nejhorší od války. „Královna kompromisu“ zpočátku chtěla sestavit tzv. „Jamaika Koalition“ (Union, Grünen, FDP), ale jelikož nedošlo ke shodě na dalším postupu v uprchlické otázce, byla obnovena (po vnitrostranickém referendu SPD) „Velká kolice“.

Na konci srpna 2018 byl v saském městě Chemnitz ubodán 35 letý Daniel Hillig dvěma přistěhovalci z Blízkého východu. Vzedmula se ohromná vlna demonstrací (jak lidí, kteří se příchozích zastávají, tak jejich oponentů), při nichž opět zazněla silná kritika migrační politiky spolkové kancléřky.                                                                                                                           Cituji jednu z protestujících (z reportáže TV Prima): „Jsem ráda, že obyvatele Chemnitzu vyšli do ulic, je to naše město.“ Jeden německý pár se k situaci vyjádřil následovně: „Bydlíme tu, máme tu celou rodinu a chceme se tu cítit bezpečně.“ Já nastalou situaci považuji za nešťastné selhání tradičních politických stran a ztrátu občanské víry v právo a spravedlnost.

Po zemských volbách v Hesensku (říjen 2018), kdy Unie ztratila 11%, Angela Merkel oznámila po obdivuhodných 18 letech svůj odchod z pozice předsedkyně strany. Nového předsedu vyberou na sjezdu v prosinci 2018 v Hamburku. Nyní vyvstává otázka, zda zvítězí frakce, jež kancléřku podporuje či ta, která se vůči ní staví kriticky.

Jak naznačují průzkumy z posledních týdnů, CDU/CSU a SPD by vůbec poprvé od války vládu nesložily nikoliv proto, že by si našly jiného koaličního partnera, ale zkrátka proto, že by jejich volební výsledky byly tak nízké, že by to na Velkou koalici zkrátka nestačilo (Union – 26%, SPD – 14%).

Když mi byly 3 roky a chodil jsem zrovna třetím měsícem do mateřské školky, ona se stala kancléřkou. Prošel jsem základní školou a celým nižším gymnáziem, ona je stále kancléřkou. Maturitu budu skládat na jaře roku 2021, a pokud se nestane něco tak zásadního, že by musela ve svém úřadu předčasně skončit, bude kancléřkou ještě zhruba dalšího půl roku.

Angela Merkel je předsedkyní spolkové vlády již 13 let, a i když se s ní v některých otázkách názorově rozcházím, přeji ji, aby svůj mandát úspěšně dokončila, jelikož vést tak dlouhou dobu německé kancléřství o něčem svědčí, především pak o tom, že je to skvělá politička hodna úcty a respektu, politička, která ve světě rozhodně nemá obdoby.