Kurz afrických tanců aneb Tancem k dobré náladě

Před nedávnem se ve Volyni na tvrzi pořádal kurz afrických tanců vedený partou lidí z Ghany, která si říká GhanaDance Ensemble a já měla to štěstí, že jsem se toho mohla zúčastnit.

Kurz vedl Clifford Selorm Ametefe, což je tanečník, lektor a choreograf pocházející z města Kokomlemle z regionu Greater Accra v Ghaně. Získal už řadu ocenění, včetně toho, že vyhrál v roce 2014 Top Male model of Ghana a spoustu tanečních soutěží. Do České republiky se poprvé podíval v roce 2017, kdy vystupoval na tanečním festivalu v Praze. V Ghaně se zúčastnil více než 140 divadelních a tanečních představení s výbornými ghanskými i mezinárodními umělci. Kromě modelingu a tancování se věnuje i pořádání mnoha akcí jako např. organizování prvního ročníku Legon Fashion Weekend věnovanému podpoře ghanskému obchodu s odívaním. V Ghaně se zúčastnil více než 140 divadelních a tanečních představení s výbornými ghanskými i mezinárodními umělci. Kromě modelingu a tancování se věnuje i pořádání mnoha akcí jako např. organizování prvního ročníku Legon Fashion Weekend věnovanému podpoře ghanskému obchodu s odívaním.

Spolu s ním přijela i tanečnice Ruhia Sadik, která se narodila na severu Ghany ve městě Tamale. V Africe vede taneční kurzy, účastnila se mnoha tanečních soutěží a roku 2008 účinkovala se skupinou GhanaDance Ensemble na INDIANS AFRICANS SUBMIT FESTIVAL v Indii. Choreografovala i slavnostní vystoupení pro inauguraci prezidenta Ghany.

Během kurzu nás naučili něco málo z jejich tradičních tanců, a to tak zábavnou formou, že nikomu vůbec nepřišlo, že jsme tancovali dvě hodiny. Od netradičního protahování, přes tančení v kroužku a zpívání sme se na závěr dostali i ke složitějším choreografiím a poté nám předvedli ukázku z jejich vystoupení.

Při jejich tradičních tancích jde především o přirozený pohyb a o všelijaké kroucení pánví. Než to ale začnete zkoušet, tak se musíte pořádně protáhnout. Jejich protahování zdaleka nepřipomíná to naše. V něčem by se dalo přirovnat k józe, protože se při něm ze začátku zklidňujete se zavřenýma očima a hlubokými nádechy a výdechy. Pak si pomocí tření rukou zahříváte jednotlivé části těla a promasírujete si svaly (takže žádné točení rukama a přitahování si kolen k břichu, jako se protahujeme u nás). Poté už se přejde k pomalému roztancovávání se, kdy musíte pořád pravidelně a zhluboka dýchat. Takhle se pokračuje do doby, než se pořádně rozpohybujete a začnete víc a rychleji tancovat. Ke konci neodpadnete únavou, ale naopak jste plní energie a netušíte, kde se ve vás vzala.

Na konci kurzu jsem si šla s Cliffordem popovídat a vyprávěl mi něco o tom, jaké to je v Ghaně. Úředním jazykem je tam angličtina, jenže tu ovládá jen hrstka vzdělaných lidí, takže se tam prakticky mluví více než sto jazyky. V jednotlivých částech regionu se mluví odlišnými jazyky, dialekty a nářečími, ale prý se vám obvykle nestane, že byste se třeba v obchodě nemohli domluvit, protože prodavač mluví jiným jazykem než vy. Ale když k tomu dojde, tak se nějak domluvíte rukama nohama. Clifford ovládá tři takové jazyky, a navíc ještě angličtinu a teď už dokonce dovede říct i něco málo i česky. Názvy ghanských jazyků vám nepovím, protože jsem měla sama problém je po něm vůbec zopakovat. Jelikož Clifford nepochází ze severu jako Ruhia, tak mají oba odlišné mateřské jazyky, ale jméno jazyka, kterým mluví Clifford, se ještě vyslovit dá. Ten Ruhiin nevyslovíte, ač se snažíte sebevíc.

A tak jsem nakonec odcházela plna energie a s nadšením. Oba tanečníci byli velice přátelští, dokonce jsme se ozloučili se slovy, že se třeba ještě někdy potkáme (třeba v Ghaně, jak dodal Clifford). Kdybyste se tedy někdy dozvěděli o akci, kde bude GhanaDance Ensemble vystupovat, určitě to stojí za to.