Vztah školy a politiky aneb Pravěk nám je k ničemu

Není žádným tajemstvím, že účast Čechů ve volbách do Evropského parlamentu je, eufemisticky řečeno, nízká. V roce 2014 se účastnilo jen 18,20 % obyvatelstva, čímž si Česká republika zasloužila předposlední místo ze všech evropských zemí, kdy nás podrželi už jen bratia Slováci se svými 13 %. (Zajímavé je, že v předchozích letech u nás byla účast vždy přibližně o 10 % větší, tedy okolo 28 %.) Jako logická příčina tak vysoké neúčasti se nabízí neznalost systému snoubená s českou letargií, kdy si všichni za podpory populistických hesel raději stěžují na „ty nahoře“, ačkoli si možná neuvědomují, že „ty nahoře“ volí „ti dole“, což jsou právě oni. Nejsem ovšem politoložka a místo analyzování stavu českých voličů jsem se rozhodla zjistit, jakou roli hraje v politice škola. Uvědomme si přitom, že existuje teprve kolem třiceti ročníků, které se učily o aktuálním politickém systému a nejmodernějších dějinách – alespoň v porovnání právě s předchozími lety.

Dle mého skromného názoru by měla škola mít mimo jiné za úkol hlavně tyto věci. Vysvětlit studentům, na jakém principu funguje země, ve které žijí, jakou úlohu má v demokracii volič a seznámit je s historickým kontextem dnešní doby. V případě voleb do Europarlamentu by tedy měl student znát funkci této instituce, s čímž se neodvratně pojí pravomoci poslanců. Nemyslím si, že by měly být představovány jdnotlivé strany nebo sdělovány názory pedagogů, protože všichni víme, že propaganda začínala vždy ve škole a že i student, který se o politiku zajímá sebevíc, by nejspíše byl výrazně slabší stranou při dialogu kvůli jeho malým zkušenostem. Navíc jsou takhle čerství voliči nuceni hledat si informace a pravdu sami, což stejně budou nakonec muset dělat celý život. Kromě vědomostí z oblasti ZSV a dějepisu by měla nutit ke kritickému myšlení, schopnosti vytvoření si vlastního názoru, jeho prezentace, vyjádření a obhájení. Teď vůbec nemluvím o oblasti politiky ale oblasti čehokoli právě mimo ji. 

Co se týče moderních dějin a jejich podceňování, což už není záležitost názoru, nýbrž faktu, který si uvědomují lidé napříč různě vysokými pozicemi, myslím si, že má situace velký potenciál ke zlepšení. Robert Plaga v rozhovoru s Markem Švehlou v Respektu (č. 21/2019) říká, že chce změnit obsah vzdělávání a jako důvod uvádí:
„Šetření České školní inspekce ukazuje, že rámcové vzdělávací programy (ministerstvem schválený obsah učiva, na jehož základě si školy sestavují tzv. školní vzdělávací programy – pozn. red) jsou přehlceny obsahem a že valná většina škol nestihne probrat to, co stát předepisuje. Naším zájmem tedy je tento obsah redukovat a změnit.“Na otázku, kde se má na učivu ubírat jako příklad uvádí právě dějepis. „…Naším zájmem je vydefinovat těžiště učiva. Například při výuce historie co je jádro nezpochybnitelné pro všechny a co jsou rozvíjející obsahy. Tak se pojďme férově bavit o jádru, které bude stíhatelné, procvičitelné. To vydefinujeme a u zbytku nechme školám volnost“.  

Otázku úrovně společenských disciplín je těžké jednoznačně uzavřít. Na rozdíl od historie, kde je dána časová linka a student si tak snadno domyslí, co všechno neprobral, se zde úroveň výuky i učebních plánů soudí hůře. Z pozice studenta třetího ročníku s volitelným ZSV seminářem, kdy jsem se během třech let Evropskou unií setkala už minimálně dvakrát, musím konstatovat, že fakta o funkci Evropského parlamentu by mi k volbám nejspíše nestačily. Na druhou stranu jsem se díky škole mohla zúčastnit projektu Rozhoduj o Evropě, což je simulace zasedání Evropského parlamentu a Evropské rady, která mi fungování těchto orgánů osvětlila. (Pokud tohle čtou studenti nižších ročníků, tak vám můžu jen doporučit, abyste této příležitosti také využili, protože je to lepší, než si v období volebního shonu hledat na Wikipedii k čemu tyhle orgány vůbec jsou.)

Studenti jsou ve virtuálním světě daleko

Abych zjistila, jak moc se liší pohledy studentů a učitelů, zeptala jsem se na názor PhDr. Miroslava Žitného, který byl ideálním respondentem, jelikož učí dějepis a ZSV.

Do jaké míry si myslíte, že by škola měla hrát roli ve „výchově“ budoucích voličů?

Tahle otázka je už dlouho vyřešená. Škola by měla studenty vést k aktivnímu postoji vůči společnosti a vůči demokracii jako principu, což nemůže fungovat bez aktivní účasti ve volbách. Měli bycho se snažit, aby si udělali přehled, dokázali odlišit extrémistické strany od těch, které jsou politicky a společensky v pořádku, a dokázali srovnat informace z více zdrojů.

Jak si myslíte, že to naše škola dělá?

Konkrétně naše škola na tom není zrovna špatně. Objevují se tu besedy, kde je tohle téma probíráno, výuka nemá přímý politický kontext a vše tu podle mě probíhá eticky nezávadně – není tu žádný podprahový tlak, adresné řečení koho volit a koho ne. Myslím si, že je v pořádku se při dějepise zmínit o dnešní KSČM a o jejích poslancích, kteří se projevují jako stalinisté a nedokázali se vzdát levicového extrémismu. To už je adresné pojmenování, které je ovšem v zájmu společenské reflexe s historií, která je stále bídná. Samozřejmě by to mohlo být lepší – třeba v oblasti mediální gramotnosti máme mezery. Měli bychom ukázat jak pracovat s informacemi a jak rozeznat fake news a hoaxy. Studenti jsou ve virtuálním světě už tak daleko, že to ta škola vždy bude dohánět a vidím v tom nebezpečí.

Myslíte si, že vědomosti o moderní historii a státovědě jsou pro studenty dostačující?

Dějepis má za úkol moderní dějiny probrat do dostatečné hloubky a neskončit po druhé světové válce šedesátými léty. Ideální je dostat se do 90. let, což se v 80 % na českých školách zkrátka nedaří. Na našem gymnáziu je ze třiceti maturitních otázek devět týkajících se moderní historie, tudíž by prakticky jejich výuka měla zaujmout i třetinu výuky – měli bychom se k nim dostat už v druhé třetině třetího ročníku. Dále je třeba vyvíjet tlak na to, aby se více probíraly moderní dějiny a nekompromisně ořezat pravěk a středověk. Jinak si myslím, že tu slušně učíme politologii a jiné společenské disciplíny, ale opět se musím vrátit k té mediální gramotnosti, což bohužel musí změnit někdo nad námi. Podle mě by to nemělo být průřezové téma, ale dokážu si to představit jako samostatný předmět. 

Mají podle vás studenti gymnázia kritické myšlení?

Myslím, že mají. Pokud to mohu posoudit ze čtvrtého ročníku, kde se ve filosofii dostáváme i k aktuálním problémům, tak tu schopnost většina dokáže projevit. Když byly studentské volby, tak jsem se setkal se studenty, kteří dokázali odlišit populismus a hesla, což mě překvapilo, protože mezi nimi byli i druháci a třeťáci.

A co studenti z jiných škol?

S tím mám osobní zkušenost. Když byly volby na komunální a parlamentní úrovni, bavil jsem se s několika chlapci z učiliště a zjistil jsem, že zrovna tihle byli levicoví extrémisté zmasírovaní internetovou propagandou neostalinismu, s kterým se identifikovali. A když jsme se bavili, odkud tyto názory mají, tak jsme zjistili, že jsou  právě z internetu. 

Myslíte si, že ten názor ovlivnila i výuka? 

Je to možné. Když si člověk uvědomí, kolik mají dějepisu a občanské výuky, tak je poznat, že jejich rozhled nikdo nekultivuje a že je nikdo nechrání před levicovým nebo pravicovým extrémismem. Dáno to samozřejmě může být i dalšími faktory jako je rodinná tradice a podobně. Škola všechno neovlivní. 

Oblíbené téma u oběda

Abych své domněnky nevztahovala na obecné mínění druhé strany, udělala jsem průzkum, kterého se účastnilo 45 našich studentů třetích ročníků.

Na otázku jejich účasti voleb do Evropského parlamentu všichni, kterým bylo 18, odpověděli kladně. Výjimkou byl jeden respondent, který dále uvádí, že se neodvažuje jít volit, jelikož své znalosti problematiky nepovažuje za dostačující.

V otázce role školy v jejich politickém smýšlení a životě nebo postoje k ní je 91 %  studentů názoru, že škola na ně nemá žádný vliv. Menšina tvrdící opak má poměrně podobné názory. Ovlivnili je jejich spolužáci, o politice rádi diskutují, a proto se o ni zajímají. „Oblíbené téma u oběda, rozšiřuje se mi obzor.“ A jedna studentka uvádí, že se toho ve škole o politice hodně dozvěděla.

 Co se samotné výuky týče, tak ji 29 % shledává dostačující a necelá 3 % by nic neměnila nebo si nemyslí, že se jedná o úlohu školy. Jako největší kámen úrazu se opět projevila nedostatečnost hloubky moderních dějin, kdy je přímo jmenuje 35 % dotazovaných.

„Mezery jsou hlavně v seznámení s moderními dějinami a jejich důsledky na současnost. K čemu je nám dokonalá znalost pravěku, když pak nevíme nic o Pražském jaru...“

Další odpovědi už se liší. Zaznívá zde ale i nezájem studentů, tempo nastavené učebními plány a málo věcí, které jsou užitečné v praxi.

Jednotlivé strany mají nějaký záměr, program. Je hezký, že vím, že politologie je empirická věda, ale smutný, že o jejím současném dění nemám ponětí.“

Kolem 8 % nespecifikovalo největší problém přesně – napsali, že neví co by chtěli změnit, nebo napsali, že by chtěli změnit všechno. (Vůči tomuto druhu kritiky se v již zmíněném rozhovoru dostává Robert Plaga také. „…Každý Čech rozumí školství a fotbalu…“)

A protože se studenty nediskutuje nikdo více než jiní studenti, zeptala jsem se jich na jejich dojem ze znalostí ostatních. Převládá názor, že studenti mají znalosti nedostatečné, a to sice v 57,7 %. Navzájem si vytýkají neznalost systému, přebírání cizích názorů, nezájem o politiku (14,4 %). Tento výsledek považuji možná za nejvíce překvapivý, jelikož se kdysi ve studentských volbách ukázalo, že politická orientace studentů je víceméně stejná.

 „Pokud nejsou zainteresováni do politiky ze svého vlastního zajmu, tak většinou řeší jen to, jak se vykalí v Cehnicích a nikdo je neinformuje“

 Poslední reflexi považuji i přes její prvoplánovou provokativnost a výsměch za dost výstižnou. Když se teď naučíme aspoň snaze získávat si informace a jen si nestěžovat, máme naději, že se za třicet let nezařadíme mezi těch 81, 8 % nevoličů bez zájmu.

zdroj první fotografie: cs.wikipedia.org