O potopě, lásce a silnici.

Velká voda
Barbora Kůtová

Kroky v dešti
Skloněnou mám hlavu
V dáli hlasy slyším

„To vypadá na záplavu“

Velká voda žene se sem
Přes louky, pole, ba i lesem
Bere si vše, nač přijde
Bez rozdílu
Muž či žena
Hodný či zlý
Vždy stejná měna

Většina se topí v proudu
Ženou se vstříc poslednímu soudu
Pár zbylých nad hladinou
Začalo po opojném vzduchu lapat
Nádech
Výdech
Už přestává i kapat

Nevzdali to
Mohou dále světem šlapat
Vždyť nestačilo nic víc,
Než začít plavat

 


Chuť medu
Kristýna Strnadová

Zpěv ptáků, blíží se ráno,
a ve větru jako by bylo psáno
Hořkou chutí, trochu skrytě
jen dvě slova – miluji tě

Pod tenkou vrstvou medu,
spatřil bys i další větu
Není nic lepšího
než navždy vzdát se světu 


 

Světlušky
Kristýna Strnadová

Západy slunce nad
večerní krajinou,
noci dlouhé, ztrácí se sny
sálající léto z tvých očí,

utíkají vteřiny, hodiny, dny.

Při nočních procházkách temným lesem
najednou nemám ponětí, kde jsem,
A jediné, co stále vnímám,
jsou světlušky, s kterými splývám

 

 

tahle čtvrť
Zuzana Vodákovápage12image53499168

tahle čtvrť zůstane stejná
jedenáct ráno

kovovej asfalt
a bledý sluníčko
který se do něj opatrně opírá

kočky chodí od domu k domu
přelejzají cizí ploty
a nikomu to nevadí