„Jste zvolení politici, jste placeni za to, abyste řešili problémy. Klimatická krize je problém. Přiznejte si to a začněte ho řešit. Jste ti, kteří mají odpovědnost a moc něco změnit. Vy jste ti, kteří mají hledat řešení klimatické krize, my jsme pouhé děti.“

(Citace FridaysForFuture, středoškolská stávka za klima)

V této náladě se nesl nejen 15. březen 2019, kdy ve 125 zemích světa tisíce studentů, inspirovaných šestnáctiletou Grethou Thurnberg, vyšlo do ulic stávkovat za účelem upozornit politiky, ale i širší veřejnost na problematiku klimatických změn naší planety. Jinak tomu nebylo ani v České republice. Ulicemi Prahy, Brna, ale i Plzně nebo Českých Budějovic se linou davy studentů. Transparenty hlásají: „Chceme budoucnost”, „Nejdříve klima, pak škola”, „Více planet nemáme”, „Stop průmyslovým zónám na zelených loukách”... Hnutí FridaysForFuture a s ním spojené stávky fungují již od září minulého roku, čeští studenti se ale výrazněji angažovali až nyní. Položila jsem tedy několika pedagogům tyto dotazy:

Jaký zaujímáte postoj vůči studentským protestům proti změnám klimatu? Jakým způsobem by se mohla naše škola podílet na ochraně životního prostředí?

Mgr. František Hajdekr

page9image15171792

„Je dobře, že mladým lidem není lhostejný stav dnešního světa. Třídit plasty, šetřit elektřinou (nenechávat svítit v učebnách, nepoužívat zbytečně telefony), neplýtvat jídlem."

 

 

 

 

Mgr. Marcela Miková, Ph. D

page9image15174080

„Myslím, že studentské protesty jsou důležité, odjakživa byli studenti hybatelé změn. (Viz listopad 1989, tojsem byla studentka).

Jen doufám, že si všichni protestující uvědomují, za co protestují, a nejdou si po protestu koupit kafe do Starbucks a nenechají se denně vozit do školy od rodičů autem. Změna myšlení totiž začíná nejprve

u každého jednotlivce. Takže protesty ano, a k tomu osobní odpovědnost v každodenním životě.
Naše škola (tedy naše učitelská ekoparta) se snaží, aby si studenti (prostřednictvím úkolů na naší nástěnce Planeta B) uvědomili, jak mohou malými změnami ve svých zvycích docílit velkých změn v dopadu na životní prostředí.

A byla bych moc ráda, kdybysi na to vzpomněli třeba, když vracejí polovinu nedojedeného oběda.Budova školy je zateplená,tedy šetří energii, máme tu popelnice na tříděný odpad, teď už i na hliníkovéplechovky.... Naším úkolem (učitelů) je dostat nutnost ochrany klimatu studentům pod kůži, aby se to pro něstalo samozřejmostí. A taky třeba můžeme jít někdy uklidit město.“

Mgr. Margareta Brabcová

page10image15041552

„Vítám je. Musím přiznat, že se stydím za nás starší, za naše sobectví. Velké procento těch, kteří „jsou u vesla”a mohou rozhodovat, se krátkozrace stará o svá koryta. Je naprostosprávné, že se ozývají studenti, jedná se přece o jejich budoucnost. Volbou zastupitelů může svou budoucnost ovlivnit jen zlomek z nich, na větvi, kterou systematicky podřezávají starší, ale sedíme společně všichni –

i ti, kteří volební právo zatím nemají. Jestliže se brání, je to jedině správně.
Kritici studentských protestů se opírají i o podezření, že studenti si tímto způsobem opatřují alibi pro své záškoláctví. Přiznám, že by mě docela zajímalo, kolikstudentů by se zúčastnilo, kdyby se všechna protestní shromáždění konala po vyučování. Ale i přes tyto drobné pochybnosti o čistotě úmyslů některých protestujících ve mně snaha studentů o změnu probouzí naději, že to s náminení tak beznadějné.

Za hlavní poslání školy považuji vzdělávání a socializaci. Kromě toho, že studenti získávají všeobecný přehled, postupně by díky mapování dalších a dalších oblastí lidského poznání měli dojít k formování postojů. Škola by měla poskytnout dostatek informací k tomu, aby tyto postoje vedly k nápravě škod napáchaných předchozími generacemi. Změnu postoje vám nemůže nikdo nadiktovat, musí vzejít z vašeho vlastního rozhodnutí, škola by ale měla ukazovat nebo aspoň naznačovat možné cesty. Je mnoho drobných krůčků, kterými pak můžeme začít každý z nás.

 Hoříme? Jsme chyceni v mediální bublině?

Inspirovat studenty sepokouší náš dlouhodobýprojekt Nemáme planetuB, třeba i prostřednictvím výzev a průběžně obměňovaných informací na nástěnce projektu. Věříme, že každý člověk, který se dokáže a pokusí se žít tak, aby za sebou zanechával co nejmenší spoušť a poškození životního prostředí, dokáže svým příkladem ovlivnit další. Coby vzdělávacíinstituce bychom se takémohli a měli pokusit svůj vzkaz předat dalším lidem, kteří si vážnost situace zatím neuvědomují. Můžeme pořádat přednášky, koncerty, výstavy apod., nápadů bybyla spousta, ale jejichrealizace závisí i na počtu pomocníků a organizátorů, kteří se snaze několika zapálených učitelekrozhodnou pomoci.

Negativní vliv lidské činnosti na globální oteplování, na jehož zamezení jsou mimo jiné postaveny celé studentské protesty, je vědecky mnohonásobně potvrzený fakt. O úskalíchznečišťování životního prostředí určitě alespoň jednou (za den) každý z nás slyšel nebo četl. Proto by se dalo předpokládat, že informovanost společnosti o tomto tématu bude vysoká, naše jednání tomu však ne vždy odpovídá. Neustále jsme ze všech stran bombardovánititulky o koncích světa, ať už tomu tak bylo v roce 2012, nyní, nebo v kterémkoli jinémroce. Logicky se tedy nabízí možnost zveličení celé situace, protože žádný konec světa přece ještě nikdy nebyl. Vraždy, krádeže, katastrofy, to vše se stává „pouhou” všedností a přestává být možné vnímat tyto informace jako skutečnosti. Bylo by totiž poněkud destruktivní připouštět si všechny tragédie a představovat si reálně každé zabití, o kterém člověk četl, proto nás dost možná titulky o množství znečištění planety nešokují.

V nekonečném množství obsahu se tak zcela vytrácí podstata a důležitost celé problematiky. Je samozřejmě nadmíru správně, že média rozšiřují povědomí o ekologické katastrofě, vedlejším účinkem je však až jakási alergická reakce značné části populace na slova jako plast nebo vůbec ekologie, což je škoda. Uvěřitelnosti a uchopení situace nepřidává ani fakt, že jsme historicky první, kdo čelí tak výrazným změnám na Zemi, tudíž nám žádný pamětník nemůže z praxe poradit, jak tuto krizi řešit, a vědcům mnoho pozornosti též nevěnujeme.

Nemůžeme popírat, že pro některé jedince představuje záchrana planety pouhou pózu, vnímám ale pozitivně, že přijdou s tímto problémem do interakce a vůbec připustí jeho existenci, byť takto povrchní cestou. Na jedné straně stojí ekologičtí fanatici, křižující se při pohledu na PET láhev, jejichž motivace a nasazení jsou minimálně obdivuhodné. Pro předání svého poselství však volí až agresivní formu, zastrašování, což je silněkontraproduktivní, a v potenciálních ochráncích tak budí spíše nechuť spojenou s pocitem méněcennosti, a nikoho z řad politiků tak bohužel k větší akci nepřiměli. Na straně druhé máme stále početnou skupinu lidí, kteří negativní vliv člověka na klimatické změnynaprosto popírají, mezi něž se ku příkladu svými názory řadí bývalý prezident České republiky. Současný prezident vyjadřuje podporu uhelným elektrárnám a v obnovitelnýchzdrojích budoucnost nevidí a jeví se mu jako otázka módy. Protestující studenti zase nevidíbudoucnost vůbec v případě zachování výše emisí tak, jak tomu bylo doposud. Ale nehledě na to, jaký postoj zaujímáme, stav naší planety se týká nás všech stejně. Takže ano, myslím, že jsme chyceni v mediální bublině, v bublině, která prezentuje ekologii jakonázor, zatímco v klidu hoříme. Otázkou zůstává, zdali se studentským stávkám podaří tento požár uhasit. Bylo by to fajn.