Archiv rubriky: Tematické rubriky

Memento: Národní divadlo v plamenech

Píše se 12. srpen roku 1881 a klempíři Emil Jenisch a Václav Zinniburg právě na fasádu nově otevřeného Národního divadla instalují módní novinku – hromosvod. Pár hodin na to dochází k jedné z největších tragédií v historii české kultury. Divadlo, ve kterém herci stihli odehrát pouhých 12 představení, je v plamenech. Kdo za tímto požárem stojí? Pokračování textu Memento: Národní divadlo v plamenech

Memento: Základní kámen Národního divadla

K ránu 16. května roku 1868 ožilo okolí pražské Invalidovny nezvyklým ruchem. Proudily sem zástupy lidí oblečených do historických či lidových krojů nebo jiného svátečního oděvu a připravovaly se i alegorické vozy. To všechno se spojilo do ohromného průvodu, který zamířil přes polovinu Prahy k nábřeží Vltavy, kde byly slavnostně položeny základní kameny budoucího Národního divadla. Pokračování textu Memento: Základní kámen Národního divadla

Mezi básníky mě žádnej Vítězslav nezval, říká básník z povolání Jiří Suchý

Jiří Suchý, 2016.

Humor, hudba a poezie, to jsou tři základní pilíře, o něž již 57. sezónu opírá divadlo Semafor, jdoucí zároveň krokem doby, jeho principál Jiří Suchý. Tento muž mnoha profesí s elegancí, s níž nosívá svůj proslulý slamák, ve svých pětaosmdesáti letech téměř denně vystupuje. Obklopuje se mladými lidmi, roztleskává festivalová publika a kvalitami své poetiky nepřetržitě povznáší naši kulturu. Pokračování textu Mezi básníky mě žádnej Vítězslav nezval, říká básník z povolání Jiří Suchý

Po maturitě do zahraničí? Neztratíme se!

Téma druhého článku autorů z Grafomanu, který byl publikovaný 25. ledna v týdeníku Strakonicko, se opět týká všeho studentstva. Tentokrát však nejde o Pamlskovou vyhlášku, nýbrž o vysokoškolské studium za hranicemi Česka. Pokračování textu Po maturitě do zahraničí? Neztratíme se!

Paměti národa: Trojí setkání s Emilem Zátopkem

Lidský život tvořen je především příběhy. Ty určují náš směr již od útlého dětství. Jak roky postupují, přibývají další řádky, stránky, kapitoly. Každý takový příběh, ať je sebezajímavější, jednou skončí. Zastaví se a další řádky přestanou přibývat. Není-li nikoho, kdo slyšel, není už ani příběhu. Paměti národa je projekt, jenž si klade za úkol alespoň několik takových příběhů zachovat.

Emil Zátopek.

Děda má snad nekonečno příběhů. Od studentských let jsme se přes Antonína Fuhrmanna, kterému jsem již jeden článek z rubriky Paměti národa věnovala, dostali ke sportu, kde budeme také pokračovat. Slavného atleta Emila Zátopka určitě znáte, ale možná nevíte, jak pokračovala jeho životní dráha po ukončení běžecké kariéry, a nejen to. Díky dědovi se mi naskytla příležitost dovědět se o něm pár zajímavostí. Hned jsem vzala tužku a papír (vlastně to byl notebook, ale na tom nesejde) a jeho vyprávění začala sepisovat. Pokračování textu Paměti národa: Trojí setkání s Emilem Zátopkem

Paměti národa: Měl jsem tu čest aneb Ranní rozcvičky

Sepsala jsem další vyprávění svého dědy a opět pochází ze studentského prostředí. Tělocvik? Že to není nic zvláštního? Bylo, a jak. Sama jsem překvapeně a pobaveně poslouchala každé slovo příběhu a teď tu možnost máte i vy. Přenášíme se do 60. let minulého století na Univerzitu Karlovu, kde mají všichni studenti jako povinný předmět tělesnou výchovu. Pokračování textu Paměti národa: Měl jsem tu čest aneb Ranní rozcvičky

Miroslav Horníček – mistr humoru a improvizace

MH_3„Já jsem si dal ušít boty na MÍRU, taky na koho jinýho, když jsem Miroslav.“ S tímto moudrým, bystrým a laskavým humorem předstupoval pan Miroslav Horníček před své hosty, diváky, čtenáře.
Ptal jsem se svých kamarádů, znají-li jméno Miroslav Horníček. Často znělo: jméno mi je to povědomé, ale kdo to je, nevím. Já se nepohoršil, neboť podobné by to bylo se mnou a otázkou týkající se jistých YouTuberů, a rozhodl jsem se vám představit nebo připomenout komika, jehož humor mám rád. Pokračování textu Miroslav Horníček – mistr humoru a improvizace

Paměti národa: Léta studentská I.

Lidský život tvořen je především příběhy. Ty určují náš směr již od útlého dětství. Jak roky postupují, přibývají další řádky, stránky, kapitoly. Každý takový příběh, ať je sebezajímavější, jednou skončí. Zastaví se a další řádky přestanou přibývat. Není-li nikoho, kdo slyšel, není už ani příběhu. Paměti národa je projekt, jenž si klade za úkol alespoň několik takových příběhů zachovat.
Rozhodla jsem se požádat svého úžasného dědu, zda by se s námi nepodělil o nějaké své vzpomínky. Bez váhání souhlasil, a tak si zde můžete přečíst historku ze života studentského.

Pokračování textu Paměti národa: Léta studentská I.