Není žádným tajemstvím, že účast Čechů ve volbách do Evropského parlamentu je, eufemisticky řečeno, nízká. V roce 2014 se účastnilo jen 18,20 % obyvatelstva, čímž si Česká republika zasloužila předposlední místo ze všech evropských zemí, kdy nás podrželi už jen bratia Slováci se svými 13 %. (Zajímavé je, že v předchozích letech u nás byla účast vždy přibližně o 10 % větší, tedy okolo 28 %.) Jako logická příčina tak vysoké neúčasti se nabízí neznalost systému snoubená s českou letargií, kdy si všichni za podpory populistických hesel raději stěžují na „ty nahoře“, ačkoli si možná neuvědomují, že „ty nahoře“ volí „ti dole“, což jsou právě oni. Nejsem ovšem politoložka a místo analyzování stavu českých voličů jsem se rozhodla zjistit, jakou roli hraje v politice škola. Uvědomme si přitom, že existuje teprve kolem třiceti ročníků, které se učily o aktuálním politickém systému a nejmodernějších dějinách – alespoň v porovnání právě s předchozími lety.

Klaním se před mocí světa

Lačnost lidí po krvi

Ách ta zloba nezná mezí

Rádi bychom všechno měli

Ale tuhle možnost jsme dávno ztratili

 

V posledních dnech jste mohli zaznamenat, že na Instagramu se objevil účet Eva.stories, jehož popularita den ode dne neustále roste. Ptáte se, čím je tento profil tak rozdílný od ostatních, že během prvních 14 hodin si jeho příběhy zobrazilo přes 100 milionů lidí?

O potopě, lásce a silnici.

Zvířátka, jak je často jejich zvykem, vybírají si s oblibou ve svých řadách vůdce. Z některých příběhů známe vůdce moudré, z jiných zase ty silné. V malém lesíku, o kterém vám budu vyprávět, stál v čele medvěd.

„Jste zvolení politici, jste placeni za to, abyste řešili problémy. Klimatická krize je problém. Přiznejte si to a začněte ho řešit. Jste ti, kteří mají odpovědnost a moc něco změnit. Vy jste ti, kteří mají hledat řešení klimatické krize, my jsme pouhé děti.“

(Citace FridaysForFuture, středoškolská stávka za klima)

Možná je znáte od vidění, možná jim koukáte na záda o matice. Řeč je o studentech a studentkách, kteří se ve volném čase snaží angažovat ve vlastních tvůrčích projektech. Pár z nich jsem oslovila, abyste se o nich mohli dozvědět více. Poví vám něco o sobě, svých snech, inspiraci nebo i plánech do budoucna.

Už od dob nejstarších literárních památek se lidé snažili využít nově nabytého způsobu sebevyjádření – psaní. Ze starověké Mezopotámie známe příběh o krutém králi Gilgamešovi, který se spřátelil se svým původním nepřítelem a posléze jej navždy ztratil, což jej přimělo hledat cestu k nesmrtelnosti. Jádrem díla je zajímavá myšlenka, že nemusíme setrvat ve hmotném těle, abychom byli nesmrtelní. Při návratu z podsvětí spatří Gilgameš mohutné hradby, které nechal postavit kolem celého města. V tu chvíli pochopí,že dokud bude ovlivňovat druhé svými postoji a rozhodnutími, které zasáhnou do života mnohých jejich potomků, bude mít na světě své místo.

 
page4image38687824

Ne všechna zvířátka jsou stejně chytrá. Některým jdou lépe manuální práce, jiná vynikají v dumání a přemýšlení. Ne každé však ví, jaká činnost je právě pro něj ta pravá a zrovna proto je vždy na určitém místě jeden moudrý zástupce, který ostatním řekne, zda mají pracovat mozkem, anebo svaly a kterak zlepší prostředí nejen pro sebe, ale i pro ostatní.

  • Jste zde:  
  • Titulní stránka