Tento víkend si připomínáme jeden z nejvýznamnějších převratů v dějinách našeho národa – Sametovou revoluci.

Přišel pravý podzim, je chladno, prší.

Jaký den svatého Martina, taková bude zima. Martin přijíždí na bílém koni. V suchu-li jsou na Martina husy, o Vánocích v mokru chodit musí. Tyto a  další podobné pranostiky slýcháváme už od dětství. Kolik z vás ale vůbec ví, kdo sv. Martin, jehož svátek si dnes připomínáme, vlastně byl?

Jako jo, ve světě se den co den děje spousta strašných věcí. Lidi umírají, což je zlý. Lidi zůstávají na živu, což je někdy možná ještě horší. Já jsem ale správná sebestředná můra, takže vám teď pěkně od srdíčka povim, co trápí můj život. Je to strašný a dost to bolí. Ne jako ty vaše bebíčkový zlomeninky rukou, nohou, žeber nebo srdcí, vy malý hysterky. Jo, přesně! Mluvim o pondělnim obědě ve školní jídelně.

Dá se v Česku natočit reálný seriál, který není nekonečný a je na světové úrovni? Pustina je důkazem toho, že ano. 

Cukatura, napnelismus, volovinismus, kravinimum. Pustíme-li si scénky V+W i po devadesáti letech, nepřestaneme žasnout nad vynikající hrou s češtinou. Na jevišti Osvobozeného divadla, jehož protagonisty se Jiří Voskovec a Jan Werich stali vlastně náhodou, znělo mimoneobvyklých výrazů také často oslovení “milý vole”. Tak se pánové V+W titulovali, když se chtěli pochválit. Než se však coby typicky nalíčení klauni s výrazným obočím, to Werichovo mělo symbolizovat jamb nebo trochej, začali přičiňovat o salvy smíchu publika, strávili spolu studentská léta v gymnaziálních lavicích.

Určitě ani vás v poslední době neminulo jméno František Kupka. A není divu. V Praze se totiž po dlouhé době nashromáždila naprostá většina jeho výtvarných děl, která byla dovezena ze všech koutů světa.

Starý císař je mrtev, ať žije císař Karel! V nejtěžších letech odchází František Josef I. ze světa živých a uvolňuje tak trůn pro svého následníka, Karla I., který spolu s manželkou Zitou přebírá otěže dualistické monarchie roku 1916, tedy ve vřavě velké války.

Litva a Lotyšsko nejsou úplně typické a vysněné turistické destinace, věřím, že v České republice je lidí, jež mají tyto země na seznamu míst, která touží navštívit, velmi málo a že si myslíme, že nám nemohou přinést nic nového, když ale pořádně otevřeme oči, vidíme, že opak je pravdou. Od rozdílné krajiny a architektury, přes poutavou historii až po pestrou kuchyni jsou tyto země velmi rozmanité, krásné a hodné návštěvy.