Když jsem v médiích slyšela, že je coronavirus v Lombardii, první, na koho jsem si vzpomněla, byla moje sestřenka Sara (17) s její rodinou, která v této oblasti žije. Bydlí ve městě Lograto, jež čítá necelé čtyři tisíce obyvatel, studuje však na střední škole ve městě Brescia, což je 2. největší město Lombardie a má o něco více obyvatel než Plzeň.

Saro, jaká je situace v Brescia?

Naštěstí je zde jen pár případů. Každopádně jsou školy tenhle týden (stejně jako ten minulý) zavřeny. Vláda zavřela veškeré školy v Lombardii a Vendeto.

    Gymnáziem se šíří zpráva o náhlém zmizení paní Trávníčkové rychlostí koronaviru. Není jisté, kam se poděla, ale donesla se k nám informace, že se paní Míková pokoušela napodobit medovník dle receptu největšího odborníka z pedagogického sboru na sladká jídla, pana P. Má tedy paní T skutečně angínu, jak se proslýchá, a nebo se jí kulinářské umění paní M stalo osudným?

Ano, čtete správně. V tomto článku si rozebereme jeden z psychických stavů, který tíží nemalou část našich vrstevníků.

Nejprve si ale ujasníme rozdíly mezi „depkou“ a „depresí“, jelikož až děsivé množství lidí v nich očividně nevidí rozdíl.

    Depka je jednoduše špatná nálada. Občas ji máme každý, u teenagerů je běžná. Má určitý spouštěč, takže jsme smutní „kvůli něčemu“. Příčinou může být například nějaká trapná událost, zlá vzpomínka či zklamání. Pokud důvod našeho trápení zcela zmizí, nebo jej zahojí čas, smutek zmizí.

    Deprese se v tomhle liší. Nepotřebujete k ní žádný určitý spouštěč. Laicky řečeno vám vadí všechno. Všechno je nezajímavé, nepříjemné a bezvýznamné. Na první pohled byste u člověka s depresí nic nezpozorovali. Navenek se nám může jevit normálně, ale zdání často klame. V tomto případě je už potřeba vyhledat pomoc od profesionála.

    Pan Plaček vždycky říkává, že někdo sportuje a někdo je holt spíše typ studijní. A tak jsem si pomocí velice osobité interpretace slovního spojení „studijní typ“ lehce omluvila své neschopnosti v hodinách tělocviku a žila dál svůj poklidný život. Téhle, dejme tomu, mantry jsem se držela pěknou řádku let. Přesněji řečeno až doposud. Mělo mi dojít, že si sice můžu přezdívat „studijní typ“, ale učitele tím obalamutím jen horko těžko. Ačkoli na oválu, tam jsem poslední pořád. Kdybych si teď ovšem měla vybrat, jakým typem se stát, skoro by už bylo jednodušší dát se na ten sport.

    Ztrácíte již přehled v neustále narůstajících hromadách knih, které vycházejí a objevují se za výlohami knihkupectví? Jste knižními fanoušky, ale nevíte, do čeho dalšího se teď pustit?  V tomto článku vám představím čtyři novinky, které podle mého názoru potěší dušičku každého čtenáře, a dokonce vyjdou během února a března, tudíž se budete moci brzy pustit do čtení.

    S příchodem internetu se nám otevřela zcela nová a tajuplná dimenze. Komunikace s lidmi na tisíce mil vzdálenými nebyla nikdy jednodušší, přístup k jakýmkoli informacím kdykoli a kdekoli a k tomu spoustu dalších vymožeností, které nás provází každodenním životem. Zní to sice parádně, ale jak se říká: „Každý rub má svůj líc.“

    Comic Con. Každý z vás se už o něm pravděpodobně někdy doslechl. Jedná se o festival, na kterém si každý nadšenec přijde na své. Nezáleží na tom, zda čtete radši komiksy, nebo nedáte dopustit na seriály. Najdete zde opravdu všechno. Akce byla původně pořádaná samotnými fanoušky. Jejich prvotním záměrem sice nebylo vydělávat, ale festival se těšil takové oblibě, že dnes je tomu zcela jinak. Stal se jednou z největších událostí všech příznivců komiksů, filmů, seriálů a mnohého dalšího. Seženete zde nejrůznější figurky vašich oblíbených postav, limitovaná vydání, plakáty a každého nadšence potěší i fakt, že většinou dorazí i samotní autoři rozdávající autogramy, či kreslící ilustrace.

    Za slunečných jarních dnů, kdy už konvalinky dávno odkvetly a na svět se v zahradách začínaly usmívat první růže, jsem sedávala na polorozpadlé zídce za městem a pozorovala vodní hladinu. V takových chvílích mi bývalo dobře. Z nedalekého statku sem tam vyběhla jehňata, či kůzlata a proháněla se na druhém břehu. Často se mi naskytl pohled na ryby plující poklidně u dna. Mohou si odplavat, kam chtějí, a přesto zůstávají tady. Jakoby je tu drželo tohle místo, kde člověk zapomíná i na čas.