Do lesa

jdi do lesa

jdi tak daleko

až ztratíš

všechny cesty

z dohledu

a pak

zvedni oči

nejspíš se nestane nic

ale někdy není špatné

chvíli jen tak být

 

...

povzdechl si a volným krokem došel

až k bráně

zámek v objetí ledu

mnout a škubnout

a čekat

až začne

tát

 

voda na prstech

jež jsou čím dál chladnější

nezanechá stopy

přestože o nich víš

 

možná

se mu nechce dotýkat 

chladného zámku

možná

že už je dávno jaro

a ten mráz

je tady navíc

a možná

jen vyhlíží čas spánku

který nepřišel

a místo něj

mu opět po prstech

klouže první kapka

...

Barvy

na plátně 

zasychá olej

všichni vědí

že to je na dlouho 

ale ty barvy!

 

na plátně

zasychá tvář

jemným štětcem namalovat unavené oči

a pak hledat na polici pařížskou modř,

protože ta je ze všech modří nejlepší

 

na platně 

zasychá tvář

zamyšlená

a nebo taky

jenom čeká