Večer, ulice. Stmívá se, šero občas naruší jen světlo z poblikávající lampy. Na scénu přichází A a B. A se loudá, má bezstarostný výraz, zatímco B spěchá a vypadá uštvaně. B vrazí do A.

A: Nemůžete dávat pozor?

B: Pppppardon, já nerad!

A: No proto. Kam se vlastně tak ženete?

B: Domů.

A: A to to tak spěchá?

B: No vlastně ani ne. Chci ale jít s dobou. Dneska se přece každý někam žene a -

A: A nedává přitom ani pozor na cestu.

(Ticho)

B: Vy nikam nespěcháte?

A: Já mám času dost, respektive když chci, tak ho mám.

B: Aha.

A: To takhle spěcháte často?

B: Denně! (hrdě)

A: A baví vás to?

B: Baví nebaví…co je to za otázku? Já pořádně ani nevím, spěchám už jen tak ze zvyku.

A: To je dost podivný zvyk.

B: Taky byste si zvyk.

(Ticho)

B: Už musím běžet. Nashledanou!

A: Když myslíte, že musíte….Tak nashle!